Vydání: 2009/9 Různé tváře pouště, 24.2.2009, Autor: Aleš Palán

Šlo prakticky o totální odsun. Až na pár jedinců muselo po druhé světové válce opustit Vimpersko veškeré původní obyvatelstvo. Novoosídlenci si s sebou přinesli jiný – většinou mnohem vlažnější – vztah k víře.

Do kostela dnes chodí, jako jedna z pamětnic starých časů, pětadevadesátiletá paní Urbanová. Vypadá o dvacet let mladší, její muž, jako voják wehrmachtu, padl ve druhé světové válce a od té doby je vdovou. Celou mši svatou prostojí, její místo je už po desetiletí za hlavním blokem lavic. Odsunutí Němci, případně jejich příbuzní a příznivci, jezdí ve výroční dny do Vimperka stále. Loni na jaře byl s nimi jako host i prasynovec papeže Benedikta XI., pater Messerer ze Simbachu na Innu – jeho maminka se jmenovala Ratzingerová. Němcům z Vimperska říká zdejší administrátor P. Michal Pulec krajani, oni sami se nazývají rodáci. Na komunikaci s odsunutými starousedlíky má zájem i město Vimperk – na podzim se zde a v partnerském Freyungu koná třídenní vzpomínková akce a také na den válečných veteránů 11. listopadu přijíždějí do Vimperka zástupci rodáků. Vimperští farníci pomáhali na místním hřbitově obnovit kříž padlým z první světové války a připojili k němu letopočty z druhé světové války; P. Pulec měl tehdy mši za padlé v obou válkách – z obou stran fronty. Hroby německých vojáků se zatím na vimperském hřbitově obnovit nepodařilo. „Na podzim jsem žehnal znovuobnovený hřbitov na Novém Světě. Zdejší hřbitov byl znesvěcený – shrnuli ho buldozerem, včetně náhrobků a ostatků zesnulých. Tak tomu bylo po 32 let. Obnoven byl díky rodákům, fondu pro česko-německou spolupráci a obci Borová Lada,“ říká pater Pulec, který hřbitov žehnal spolu s bavorským knězem Heinrichem Anzenederem, jehož maminka z Nového Světa pochází. Na hřbitově nyní stojí památník, na němž se podílela šumavská sklářka Vladěna Tesařová – skleněný kříž zasazený v puklém kříži kamenném jako symbol víry, která sjednocuje mezilidské i mezinárodní rozdělení.Ve velkých vimperských kasárnách našlo po válce práci mnoho důstojníků z Čech i ze Slovenska. Novoosídlenci našli práci ve zdejším Šumavanu (tam se šily košile) nebo v tiskárnách. Ve městě našly svůj nový domov i některé romské rodiny.