Vydání: 2004/11 Konec světa, 6.9.2004, Autor: Jan Oulík

Odpověď na tuto otázku hledaly 19. února desítky dobrovolníků, kteří mezi 20. a 22. hodinou v předem dohodnutých lokalitách hlavního města sčítali osoby bez přístřeší. Sčítání probíhalo v parcích a na ulicích, na konečných stanicích tramvají a metra a v azylových zařízeních, a to metodou pozorování - počet osob, jejich přibližný věk a pohlaví.

Nebyla zjišťována žádná jména, osobní data ani přesné lokality. Sčítacími 'komisaři' byli dobrovolníci - sociální pracovníci a streetworkeři z neziskových organizací (Armáda spásy, Naděje a Arcidiecézní charita Praha), studenti a věřící lidé. V roli sčítacích 'komisařů' a poradců při určení lokalit v terénu pomohli i sami bezdomovci. 'Myslím, že výsledek sčítání může pomoci klientům tím, že otevře oči magistrátu,' vysvětluje důvod své účasti Eliška, pracovnice Naděje. 'Výzva visela ve škole, tak jsme se přihlásily,' říkají Iva a Markéta, studentky sociální práce. Provozovatelé azylových zařízení rozšířili tu noc své kapacity o vyhřátá místa na židlích a nabídku teplého čaje, aby přilákali co nejvíc bezdomovců. V charitním Azylovém domě sv. Terezie v Praze- Karlíně navíc promítali dobrodružný film.

Podle Lenky Omelkové z Městského centra sociálních služeb je dnes v pražských noclehárnách kolem šesti set míst na přespání, což prý zdaleka nepostačuje. Bezdomovců pobývajících na území metropole je totiž mnohonásobně více. Na výsledky únorového sčítání si však budeme muset ještě pár týdnů počkat. Jeho závěry sepíše Městské centrum sociálních služeb do zprávy o stavu bezdomovectví, která má být hotova do konce června.

Pražské Hlavní nádraží je známým útočištěm bezdomovců.