Když se farnost sejde u cimbálu...

I přes okna tělocvičny v Dražovicích na Vyškovsku bylo v podvečer první únorové neděle slyšet krásnou hudbu. Krojovaní hudebníci s cimbálem, trojicí houslí, basou a klarinetem naplnili rozsáhlou moderní halu nezaměnitelnými tóny lidové muziky.

Cimbálovou muziku Jožky Severina z jihomoravského Podluží vede syn legendárního lidového zpěváka. Hru na housle a zpěv prokládá vtipnými glosami. Do pořadu pravidelně vstupuje i dražovický farář Jan Ev. Martin Bejček OSB, když nechává zahrát konkrétním lidem. Začne u Jarmilek, které právě slaví jmeniny, dalšími písněmi odměňuje hasičský sbor, myslivecké sdružení a jednotlivé farní spolupracovníky či jubilanty. Lidé jsou spontánní: někteří jen naslouchají, jiní se neváhají k muzice přidat zpěvem. Většina ale v kroužcích přátel u dobrého vína příjemně beseduje. „Snažím se dostat dražovské občany do společenství nejen při bohoslužbě nebo na brigádách, ale i při kvalitní zábavě,“ říká pan farář. „Také muzikanti jsou dobří chlapi, znám je ze svého bývalého působiště na Břeclavsku. Tady, v blízkosti Hané, se už lidová muzika z povědomí lidí vytratila. Proto se učíme opět hledat její půvab a sílu,“ dodává P. Bejček a odchází mezi stoly, aby s každým prohodil alespoň několik slov.
Pamětní deska na čestném místě říká, že základní kámen Eurotělocvičny byl položen a posvěcen dne 1. května 2004. Starostka obce Miloslava Svobodová se usmívá: „Tak třeba chceme, aby pan farář žehnal nejen počátkům všech staveb, ale i jejich uvedení do provozu. V Dražovicích totiž lidé ještě pořád stojí o Boží požehnání. Loni nám otec Martin například požehnal nové koupaliště, aby lidem pomáhalo ke zdraví a nepřineslo žádný zármutek.“ Bezmála pět hodin se farnost dobře bavila a nekonečným potleskem vůbec nechtěla muzikanty propustit.

Týden před farní besedou pozvali P. Bejčka na svůj ples myslivci. Z přátelství, protože mu pomáhají při opravách kostela. Kněz si koupil několik lístků v tombole a ke svému zděšení a pobavení celé společnosti vyhrál první cenu – uloveného divočáka. Nejdříve nechtěl výhru přijmout, ale pak si vzpomněl na farní besedu u cimbálu. Několik ochotných žen pomohlo a ti, co přišli za týden, mohli kromě radosti z lidové hudby prožít i originální gurmánský zážitek z pravého kančího guláše.