Vydání: 2005/3 Falešné pocity viny, 11.1.2005, Autor: Radek Gális

Uprchlické tábory v České republice ještě loni na jaře praskaly ve švech. Dnes jsou poloprázdné. Uprchlíkům se totiž od 1. května 2004 ztížila možnost žádat v České republice o azyl. I u nás začala totiž platit nová pravidla, vyplývající ze sjednocování azylové politiky zemí Evropské unie.

Kdo přichází do Česka přes Polsko nebo Slovensko, je vrácen zpátky, aby o azyl žádal tam. Kdo požádá o azyl v jedné zemi EU, smí požádat o azyl v jakékoli jiné až po letech. A protože uprchlíci vědí, že větší šanci na získání azylu mají v Rakousku a Německu, chtějí se dostat do těchto „zaslíbených zemí“ rovnou.

Cizinec, který je ve své zemi pronásledovaný, může požádat o azyl už na hranicích. V přijímacím středisku Vyšní Lhoty u Frýdku-Místku s ním sepíšou důvody jeho žádosti a musí zde prodělat zdravotní prohlídku a karanténu. Pak čeká na rozhodnutí, zda splňuje kritéria k udělení azylu. Jsou dána mezinárodními dohodami a říkají, že azyl může dostat člověk pronásledovaný doma z rasových, politických nebo náboženských důvodů. Válka či hladomor pro udělení azylu nestačí. Uprchlík pak čeká na rozhodnutí v některém z desítky pobytových středisek, kde má zdarma ubytování, stravu i lékařskou péči. Děti chodí do školy. Dospělí dostávají už víc než dvanáct let stejné kapesné – 12 korun na den, děti polovinu. Žadatel nesmí první rok pracovat. Někdy se o udělení azylu rozhodne do devadesáti dnů, jindy čeká žadatel v nejistotě i tři roky. Dlouhé čekání v táboře a nejistota z budoucnosti vyvolávají u mnoha uprchlíků psychické problémy a zkratové chování. Uprchlík smí bydlet i v soukromí a tři měsíce může dostávat dávky až do výše životního minima. Když azyl získá, má nárok na byt či ubytování v integračním středisku. Po pěti letech pak může dostat občanství.

Většina žadatelů však s žádostí o azyl neuspěje. Podle statistik Ministerstva vnitra České republiky požádalo v roce 2003 o azyl 9638 lidí, z nichž jej obdrželo 182 osob. Do konce září 2004 bylo žadatelů 4406. Běženci pocházejí hlavně z Čečenska, ale také z Afghánistánu, Běloruska či Arménie. Neúspěšní žadatelé se mohou odvolat a podat stížnost, ale ta je většinou nevyslyšena. V tom případě musí opustit Českou republiku. Jenže mnozí zpátky nemohou, protože se bojí o život svůj či člena rodiny, nebo už doma všechno prodali a nemají se kam vrátit. Tak žijí v Česku bez legálního povolení k pobytu, dokud je nepřistihne policie a nevyhostí je. Další při cestě za novým domovem pak znovu nelegálně překračují hranice a doufají, že v jiné zemi snad už budou smět zůstat.