Brněnská diecéze prožívá svůj jubilejní rok

Vytváříme jednu rodinu
Důvodem, proč právě letos slavíme Rok brněnské diecéze, je 230. výročí jejího založení. O historii i současnosti naší diecéze najdete několik informací na dalších stranách této přílohy.

Co je to vlastně diecéze?
Samotné slovo pochází z řeckého dioikéin, což znamená „spravovat dům“. Jak říká Kodex církevního práva, je diecéze částí Božího lidu, jež je svěřena do pastýřské péče biskupovi a je vymezena určitým územím tak, že zahrnuje všechny věřící, kteří na tomto území přebývají.
Diecézní biskup se nazývá ordinář, z latinského ordinarius, což znamená řádný, protože svou diecézi spravuje mocí řádnou, nedelegovanou, ale vyplývající z apoštolské posloupnosti. Diecéze tedy není jen území, ale část Božího lidu – „jedné svaté katolické apoštolské církve“. Biskup v součinnosti s kněžstvem je s lidem spojený skrze evangelium a eucharistii v Duchu Svatém. Pokud opustíme formulace církevních dokumentů, dá se jednoduše říci, že diecéze je územím, na němž žijeme své povolání Bohem, místem, kde máme ve vzájemné lásce a pomoci vytvářet rodinu, v níž se všichni lidé dobré vůle cítí milováni a přijímáni. Rodinu, která žije ke slávě Boží.
Cílem prožívaného Roku diecéze je získat nové pohledy na minulost, přítomnost i budoucnost. Můžeme objevovat a poznávat kořeny, z nichž vyrůstáme, seznamovat se s osobami a událostmi, které se nám mohou stát novou inspirací. Můžeme pocítit sounáležitost danou Kristem a více o sobě vědět. Bylo by také dobré uvědomit si, co diecéze nabízí k podpoře života farností i rodin, jak umožňuje vzdělávání a čím slouží v mnoha dalších oblastech života, aby byl každý z nás dokonaleji zakotven v Kristu a ochotněji přijímal svůj díl odpovědnosti za Boží království. Aby se nikdo nebál budoucnosti, aby uviděl, čím byl obdarován, a děkoval za to Bohu.
Rád vás všechny zvu na poutě do brněnské katedrály i k návštěvě dalších modlitbou posvěcených míst naší diecéze.
Vojtěch Cikrle, biskup brněnský

Ochránkyně Brna a celé Moravy
Mezi duchovní základy brněnské diecéze patří odedávna mariánská úcta. Poutních míst, kde lidé uctívají Bohorodičku, jsou zde plné čtyři desítky. K nejvýznamnějším patří: Brno-Tuřany (Matka Boží „v trní“), Hluboké Mašůvky (Panna Maria de Foi), Kostelní Vydří (Panna Maria Karmelská), Křtiny u Brna (Panna Maria Křtinská), Mikulov (Černá loretánská Madona), Sloup v Moravském krasu (Bolestná Panna Maria), Vranov u Brna (Panny Marie narození) a Žarošice (Stará Matka Boží).
Jednu z nejcennějších perel mezi mariánskými památkami pak ukrývá přímo v centru diecéze bazilika starobrněnská. Ikona, kterou daroval Karel IV. nově založenému klášteru augustiniánů u svatého Tomáše v Brně, patří k typům madon křesťanského Východu, který je nazýván Hodegetrie a znamená „průvodkyně na cestě životem“.
Svatotomská ikona se skutečně stala průvodkyní na mnohá staletí nejen pro město Brno. V samém centru událostí byla v časech husitských bouří, třicetileté války i za války pruské a sedmileté. Během historie se její stánek změnil v nejvýznamnější poutní místo Moravy, srovnatelné s polskou Čenstochovou. Pro mimořádná vyslyšení začala být titulována jako Thaumaturga – Divotvůrkyně. Panně Marii Svatotomské ovšem náleží ještě jeden titul: „Palladium města Brna“, což znamená „zaručující trvání města“. Švédský velitel Torstenson neměl v Evropě soupeře, táhl od vítězství k vítězství. Ale jen k Brnu. Zde se totiž v roce 1645 střetl – jak sám říkal – s „černou Marií“ a s hrstkou jejích ctitelů. Po marném tříměsíčním obléhání stanovil rozhodující útok na den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie – 15. srpna. Právě toho dne byl poražen: 426 vojáků a tisíc civilistů uhájilo město proti 28 tisícům profesionálů!
Josefínské reformy bohužel zrušily mnoho klášterů, mezi nimi v roce 1773 i klášter sv. Tomáše. Poutě byly zakázány a řeholníci dosáhli výjimky, že mohou přenést ikonu Panny Marie do kostela na Starém Brně, kde je uctívána dodnes.
(luk, vaš)