- Katolický týdeník

Nevíme přesně, kolik má Svatý otec ve Vatikánu betlémů, ale k letošním Vánocům mu minimálně jeden přibude. Ještě voní novotou a na jeho výrobě se společně podíleli dva šumavští řezbáři – Pavel Svoboda ze Sušice a Karel Tittl z Horské Kvildy.

„Zakázku skříňového betlému pro papeže jsme dostali od česko-italské nadace, která natáčela dokumentární film o českých mechanických betlémech,“ vysvětluje dvaačtyřicetiletý Pavel Svoboda, „v naší televizi by měl běžet zrovna na Vánoce.“
Jeden takový pohyblivý již několik let obdivují návštěvníci Muzea Šumavy v Sušici na náměstí. Zaplňuje skoro celou místnost a najdete zde 150 figur. Všechno je v pohybu, nechybějí ani točící se mlýnské kolo, hamr nebo plující vory. Šumavský betlém zhotovili oba řezbáři, za kterými se proto jako za dosud žijícími tvůrci mechanického vánočního symbolu vypravili i filmaři. „Když naše dílo viděli, vznikl nápad, zda bychom nevyrobili také betlém pro papeže,“ pokračuje Pavel Svoboda. Tak si plácli a od srpna na betlému začali dělat. „Jsem věřící, proto pro mě byla ta zakázka čest,“ svěřuje se Pavel Svoboda. „Chtěli jsme nejprve papeži předat šumavský betlém s typickými českými postavami, ale ten bychom za tak krátký čas těžko stíhali. Rozhodli jsme se proto, že v něm budou tradiční postavy z východu,“ pokračuje Svoboda s tím, že ty nejsou tolik pracné, „přesto než jsem jednu vyřezal, upravil a namaloval, trvalo mi to asi 24 hodin.“ Pavel Svoboda vyřezal z lipového dřeva třicet postav. Skříň, jeskyni a další doplňky měl na starosti čtyřiapadesátiletý Karel Tittl. Oběma šumavským řezbářům šla práce na Svaté rodině, králích a gratulantech pěkně od ruky a za půldruhého měsíce bylo lipové narození Krista na světě.

Audience nebude
„Betlém není mechanický,“ pokračuje Pavel Svoboda. „Ve Vatikánu ale netrvali na tom, aby se figurky hýbaly.“ Na podzim mohli jejich společné dílo obdivovat lidé v jedné ze sušických výloh. Pak Svatá rodina ze Šumavy zamířila do Vatikánu.
Na vánoční zakázce se oba řezbáři nenapakovali – byla placena vatikánskou měnou čili Zaplaťpánbůh.
„Oba jsme ale měli jet do Říma na audienci k papeži a osobně se zúčastnit jeho slavnostního předání,“ dodává ještě Pavel Svoboda, který si možnosti vyrobit papežovi betlém velmi považuje. „Nakonec je ale všechno jinak,“ posteskl si šumavský řezbář, „jsem teď dlouhodobě nemocný a daleké cesty nejsou pro mě.“ Ani jeho kolega Karel Tittl do Vatikánu teď před Vánoci nemíří: „Betlém předají papeži bez nás,“ říká stručně a v jeho slovech je cítit stopa smutku a hořkosti.

Od autodráhy k apoštolům
Vrací se řezbáři výrobou betlémů zpátky do dětství? „Můj otec byl velmi zručný,“ vzpomíná sušický rodák Pavel Svoboda. „Doma jsme mívali pod stromečkem papírový betlém s lidovými postavičkami od malířky Kvěchové. Otec figurky nalepil na překližku a vyřezal.“ Pavel Svoboda se k výrobě betlémů dostával postupně. „Nejdřív jsem maloval obrazy, později jsem dělal sádrové reliéfy. Doma jsme vyráběli modely železnic, lodí, stavěli autodráhy. Zajímal jsem se o různé mechanismy, proto jsem se také vyučil zámečníkem. Později jsem začal vyřezávat loutky,“ vzpomíná. Asi pět jeho divadel s dřevěnými herci dělá teď radost dětem v šumavských školách. „Pak jsem začal vyřezávat apoštoly a to už byl k betlému jenom malý kousek,“ usmívá se sympatický řezbář, který se těší, že se jednou podívá do opravdového Betléma. „Chtěl bych navštívit místo, kde se Kristus narodil, a všechna ta místa ve Svaté zemi, kde žil a působil,“ říká tiše, „jen to zdraví mi teď neslouží. Snad se tam ale ještě podívám.“