AIDS se stal v Rusku obrovským problémem

Syndrom selhání imunity (AIDS) se šíří po Rusku zlověstně a ničivě jako lavina. Dokonce rychlostí větší než v Africe, kterou tato nemoc již stačila paralyzovat. Počet lidí nakažených virem HIV se totiž v některých regionech Ruska v poslední dekádě navýšil až o 700 %. Vyplývá to z faktů zveřejněných na světové konferenci o AIDS, která se minulý týden konala ve Vídni.

„Ještě před několika lety si Rusové mysleli, že tato věc se vyřeší sama,“ nechala se slyšet v rakouské metropoli Oksana Dolgikhová, vedoucí moskevské Charity, která se věnuje dětem nakaženým tímto zákeřným virem. „AIDS se považoval za záležitost okrajových skupin: drogově závislých, prostitutek a homosexuálů. O dětech, které se rodily již s touto nákazou, se myslelo, že zemřou ještě před dosažením školního věku,“ uvedla. Mezitím se ale prý epidemie AIDS rozrostla v „obrovský problém“. Oproti roku 1998, kdy bylo v celém Rusku registrováno 11 tisíc nemocných HIV, je to nyní 340 tisíc a odborníci předpokládají, že ve skutečnosti jich je nejméně pětkrát více. Přitom Rusku pro boj s touto epidemií chybí prakticky všechno: finanční prostředky, osvěta i solidarita společnosti. Zatímco Brazílie vynakládá na tento účel až 300 milionů dolarů ročně, Rusko se svou rozlohou a počtem nakažených jen sotva 4 miliony dolarů. Kromě toho Rusové považují AIDS za sociální stigma, které vyřazuje z většinové společnosti. Výsledkem podle Dolgikhové je, že děti, které tuto nemoc „zdědily“ po svých rodičích a o něž se stará moskevská Charita ve dvou nemocnicích a dvou dětských domovech, postrádají ze všeho nejvíc něžnost. Kromě zdravotníků a pečovatelek za nimi prý nikdo nepřichází – dokonce ani nejbližší příbuzenstvo tuto solidaritu neprojevuje.

MODLITBA I S NEKŘESŤANY

Světové konferenci o AIDS předcházela v rakouské metropoli „multináboženská předkonference“, které se účastnili zástupci různých náboženství, církví a církevních organizací z celého světa. Paradoxně nejméně zastoupena byla právě pravoslavná církev (jediný kněz). Rakouští biskupové naopak vydali při této příležitosti zvláštní prohlášení. Na „předkonferenci“ účastníci dospěli ke konsensu, že lidé víry se musí zasadit, aby nemocní AIDS přestali být vylučováni ze společnosti a aby byly vynaloženy veškeré dostupné prostředky na jejich léčbu. Setkání bylo zakončeno veřejnou modlitbou na vídeňském Karlově náměstí, jíž se zúčastnila všechna zastoupená náboženství. Šlo o modlitbu za nemocné AIDS i za ty, kteří se o ně starají.