Vydání: 2005/35 Co je to štěstí?, 22.8.2005, Autor: Jiří Macháně

Je to například otázka dialogu s církví. Chci najít společnou cestu. Věřím, že se to bude dařit i díky tomu, že osobně znám některé církevní představitele. A znám je velmi dobře, takže si myslím, že nějakou shodu najdeme. Zatím jsem ale na ministerstvu jen jeden den (rozhovor proběhl ve čtvrtek 18. srpna - pozn. red.). Takže se na mě teď valí spousta věcí a já mezitím musím ještě bojovat o rozpočet ministerstva kultury, který se potažmo dotýká i církví. Mám strašně moc práce a zatím nevím, jak a co se dá za tu dobu stihnout. Dají se ale nastartovat určité trendy. Musí se zastavit sestupný rozpočet ministerstva kultury z posledních let, dále chci dopracovat zákony, které připravoval můj předchůdce, a určitě je ovlivnit tak, aby vyhovovaly všem. Určitě víte, že v Parlamentu byl už před časem odhlasován tzv. zákon o církvích. Senát ho vrátil a v Poslanecké sněmovně se o něm má znovu hlasovat. Rád bych vašim čtenářům řekl, že to není „můj zákon“.

Jsem věřící člověk, tak mám pocit, že se dohodneme. S církví dlouhodobě spolupracuji - například s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem, který navštěvoval zlínský festival a účastnil se například rozhovorů s ekumenickými porotami, jež jsem tam zavedl. Poznal jsem ho jako člověka nesmírně kultivovaného. Znám i pana kardinála Vlka, s nímž jsme se sešli letos na Velehradě, kam jezdím každý rok. Politika spočívá v lidech, v lidskosti a komunikaci. Žijeme v demokratickém státě - hovořme spolu, a hlavně se poslouchejme.

Jsem na ministerstvu opravdu velmi krátce. Názor na to mám, ale chci se seznámit se stanovisky obou stran.

Je nositelkou kultury, odkazů a tradic. Církev je tu dva tisíce let. To znamená, že s ní nemůžeme nediskutovat. Jsem velice rád, že mě v tom podpořil i pan premiér.