Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Život z víry umíráním nekončí, ale vrcholí

19. 2. 2008

Tisk

Vydání: 2008/8 Únor 1948, 19.2.2008

Církev každého z nás nabádá pamatovat na vlastní smrt. Jak ale mám přistupovat k neodvratně se blížící smrti někoho blízkého? Je vhodné s ním o posledních věcech hovořit, když vidím, že se okamžiků umírání velmi bojí?

Ještě před několika generacemi se o skutečné smrti hovořilo mezi lidmi mnohem více, bylo to daleko přirozenější téma než dnes. Ačkoliv se se smrtí všichni setkáváme, snažíme se zachovat odstup a bezprostřední práci s ní necháváme na profesionálech. Domníváme se, že smrt známe, ale opak je pravdou. Smrt je totiž pro nás výpravou bez záchranného lana a nemáme představu, kam nás zavede. Ztrácíme naději a chybí nám jistota víry.
Středověký člověk se obával především toho, co se s ním bude dít po smrti. Dnešní lidé se více bojí samotného umírání. Ve středověku panovalo všeobecné přesvědčení, že peklo je mnohem hustěji osídleno než nebe, a tudíž i obava z něj byla větší. My dnes spekulujeme o tom, zda náhodou peklo nemůže být prázdné. Středověký člověk se bál především náhlé smrti, kdy by zemřel nesmířen s Bohem a lidmi. Podle průzkumů se dnes lidé obávají nejvíce rozkladu svého těla.
Apoštol Pavel píše církevní obci v Korintu: „Jako poslední nepřítel bude zničena smrt.“ Smrt je plodem hříchu a tím, že ji Kristus vzal na sebe, ji z konce proměnil v přechod. Právě proto pro sv. Pavla spočívá Kristův triumf ve vzkříšení a v naději na život věčný. Přesto jsou pro nás okamžiky smrti spojeny s prožitkem strachu a smutku. To je sice přirozené, ale nemělo by to vést k tomu, že naší jedinou odpovědí na smrt bude útěk nebo boj.

NEJVÍC POMůŽE MODLITBA
Známý filozof 19. století Kierkegaard se domníval, že zármutek našeho života nesouvisí se smrtí, ale s neschopností řady z nás být skutečně sami sebou, žít opravdově přítomný život. Pro křesťana je ve smrti naděje, že život plnohodnotně pokračuje. Ježíš o tom hovoří slovy: „Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.“ Velikost smrti je jak v hodnotě prožitého života, tak v ochotě tento život Bohu odevzdat. Dá se říci, že život z víry vrcholí právě v umírání, a proto by v tomto okamžiku neměla chybět modlitba a společenství.
V regálech knihkupectví najdeme učebnice kdečeho, ale většinou tam chybí učebnice umírání a šťastné smrti. Přece však existují! Doporučuji například díla Jaro Křivohlavého nebo Marie Svatošové, kteří se tematikou dobré smrti a návody, jak druhým pomoci, zabývají důkladně, s láskou a hlubokým citem. V hodině smrti totiž potřebujeme být víc než kdy jindy spojeni s druhými. Přechod z tohoto světa do nového není dobré a duchovně ani možné konat o samotě. Jednou z našich obav ohledně smrti je strach z toho, že budeme umírat sami. Chceme, aby nás při tom někdo držel za ruku, aby se s námi někdo modlil. V okamžicích smrti lidé často prožívají pocit nedostatečnosti, nedokončenosti a viny. Někdy nemají sílu pronést důležité věty, a proto je dobré říci je za ně. Pomoci jasně vyjádřit, co cítí, a tak to odevzdat Bohu. Modlitba při umírání působí nejen proti strachu, ale je především dispozicí k prožitku nejvýznamnější zkušenosti našeho života. Stejně jednal i Ježíš, který se na kříži modlil slovy: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ A protože u Boha je stálá přítomnost, tak si tuto modlitbu určitě nemusíme šetřit až na poslední okamžiky pozemského putování.
P. Pavel Konzbul, spirituál Biskupského gymnázia v Brně


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou