Vydání: 2018/40 Biskupové prosili za odpuštění, 2.10.2018, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma

Každý se pousměje při radostném vítání věrného psa či přitulení domácí kočky – nejoblíbenějších domácích zvířat. Taková projevená náklonnost přináší žádoucí zklidnění, pocit blízkosti a vítané radosti ze živého tvora. Starost o ně se nezdá být na první pohled tak náročná. A i dohled nad nimi může být pomocníkem ve výchově dětí.
„Péče o domácí zvíře je pro rozvoj dítěte velmi přínosná. Zaprvé se dítě učí pečovat o jiného živého tvora. Není to už jenom plastová panenka nebo autíčko, ale živá bytost, která má své potřeby. Vyžaduje soustavnou péči, a i když se dítěti zrovna nechce, musí tyto potřeby vnímat, adekvátně na ně reagovat. Jinými slovy: zvíře učí dítě přijímat odpovědnost,“ zdůrazňuje psychoterapeut Jakub Hučín.
Kočka je živá, mobil je mrtvý
Odměnou bývá přátelství. A taková emoční vazba je dalším důležitým prvkem ve vývoji dítěte. „Může zde probíhat živá interakce. Nejde sice o interakci mezilidskou, ale i tak je reálnou – skutečnou, cennější a bohatší než virtuální komunikace skrz monitor počítače či mobil,“ pokračuje psychoterapeut a dodává, že zvíře dítěti umožní i emoční a smyslový rozvoj. Se zvířetem se může mazlit, hladit ho, vnímat teplo jeho těla, srst... To vše uvolňuje a umožňuje volné proudění emocí. Před zvířetem se dítě za své emoce nestydí, což mimochodem platí i pro dospělé. To vše ale platí za předpokladu, že zodpovědnost za zvíře skutečně zůstane na dítěti (pochopitelně za nutného přispění ze strany rodičů) a že se zvíře nestane pro rodinný život jen dalším břemenem a omezením.
Jak tedy máme o zvíře dobře pečovat a soužití s ním vhodně naplánovat? Všudypřítomné obchody s velkou nabídkou krmení či pomůcek nám tuto starost ulehčí, dostupné jsou také služby nejrůznějších zvířecích lékařů, pečovatelů a psychologů. Dospělí pak vedou děti svým příkladem, jak velkou důležitost přidělí péči o tyto čtyřnohé přátele. Někdo dopřeje volnost venku, jiný omezí svobodu na vnitřek bytu či domu; jinak bude o pejska pečováno v široké rodině než v domácnosti s jedním člověkem.
„Ještě před pořízením domácího mazlíčka je třeba zvážit, kolik péče obnáší a zda jí jsme schopni poskytnout,“ připomíná psycholožka Alexandra Lammelová. Zvíře je živý tvor, který podobně jako malé dítě tíživě prožívá deprivaci, odloučení, či dokonce opuštění.
„Na druhou stranu péče o zvíře by měla být adekvátní, nikoli přehnaná. Tu můžeme pozorovat tehdy, když si člověk pořídí zvíře, aby mu nahrazovalo jiný typ vztahu, jak tomu může být u bezdětných lidí. Zvíře bychom neměli zaměňovat za člověka, a tak například pro psa je rozhodně lepší běhat po svých, než se vozit v kočárku. Kvůli domácímu mazlíčkovi bychom také neměli zanedbávat jiné vztahy,“ upřesňuje psycholožka Lammelová a uvádí jeden z mnoha příkladů: babička jde raději na procházku se psem než s vnoučetem.
Obecně hodnotit míru fixace či emočních vazeb zvířete na člověka a obráceně s cílem poukázat na jakousi zdravou hranici je obtížné – individualita a různost vzájemného soužití je odlišná, v každém případě trochu jiná. Jistě ale platí, že domácí zvíře není žádná plyšová hračka, kterou můžeme zavřít mezi čtyři stěny a obklopit přemírou naší pozornosti, žrádla, hraček a pelíšků.