Vydání: 2004/2 Pečuje církev o rodinu?, 10.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

KOMENTÁŘ JAROSLAVA ŠEBKA
Období konce starého a začátku nového roku je vždy příležitostí k nejrůznějším bilancím. Vedle sumarizování světových a domácích úspěchů a průšvihů nebo klepů ze života celebrit v, nich můžeme najít i zajímavé informace o životě křesťanských církví v různých koutech světa. Několik dní před koncem roku vydalo například americké Ministerstvo zahraničí již popáté zprávu o stavu náboženské svobody, která zahrnuje i materiály o dodržování práv křesťanů. Situace na tomto poli se v posledních letech spíše zhoršuje. Bolavým místem současného světa je v tomto ohledu zejména Afrika, kde v uplynulém roce zahynulo i nejvíce misionářů. Potvrzením této skutečnosti je i zpráva ze závěru loňského roku o vraždě papežského nuncia Michaela Courtneye ve východoafrickém Burundi, kterou spáchali příslušníci jedné z tamních povstaleckých frakcí. Členové menšinových křesťanských společenství musí čelit v řadě afrických a asijských zemí stále tvrdšímu tlaku islamizace (např. v podobě zavádění zásad islámského práva 'šaría' do tamního zákonodárství). Útoky muslimských extremistů často směřují na příslušníky křesťanských komunit v Alžíru, Egyptě, Nigérii či v Pákistánu. Svět se jen útržkovitě dovídá o dvacetileté občanské válce v Súdánu mezi křesťansko- animistickým (animismus je jedním z přírodních náboženství) jihem a muslimským severem, která si již vyžádala více než dva miliony životů, a kde se teprve nyní začalo rýsovat mírové urovnání konfliktu. Do sdělovacích prostředků rovněž jen málokdy proniknou zprávy o komunistickém útlaku věřících ve Vietnamu, v Číně a nebo na Kubě, kde se katoličtí aktivisté významně angažují v úsilí o nenásilnou změnu společenských poměrů a za to na ně čeká vězení. Malá povědomost o těchto událostech je jedním z příkladů mediálního vytváření virtuální reality světa, vzdalující se od jeho reálného obrazu. Každý den se na nás sice valí 'tuny' informací o násilí ve světě, ale současně si média lokality většinou vybírají optikou žádosti po senzaci, ne ve snaze přinést objektivní pohled. V důsledku toho mnohé oblasti a jejich problémy jakoby neexistovaly, protože na televizní obrazovce je prakticky neuvidíme. A takových mediálně 'zapomenutých' příběhů a osudů by se dalo jistě vyjmenovat mnoho. Jako křesťané máme ale možnost tuto situaci změnit alespoň modlitbou za pronásledované spolubratry a morální podporou jejich úsilí po dosažení spravedlnosti.
komentar@katyd.cz