Vydání: 2019/17 Obnova pokladu křesťanství, 23.4.2019, Autor: Jiří Gračka

Venkovskou chalupou ve Francově Lhotě se line vůně čerstvě upečeného chleba a zvukovou kulisu vytvářejí hlasy čtyřiadvaceti žáků třetí třídy. Počátkem března se tu sešli, aby si pod vedením ochotných farnic upekli chléb z vlastního obilí. Zaseli ho ještě jako druháci loni na jaře na nedalekém poli, které kdysi patřilo rodičům kardinála Štěpána Trochty. V rámci projektu „Chléb náš vezdejší aneb Od zrníčka ke chlebíčku“, který každoročně připravují lidé z místní farnosti a z Valašské nadace, si děti své klasy na konci prázdnin také sklidily a v září byly přítomny jeho vymlácení a mletí. Teď ze své mouky dostávají hotový chléb, ale i hostie pro své první svaté přijímání, které bude v neděli 2. června.
A přijímat je mohou i ostatní. V rámci letošního dvojvýročí – 45 let od Trochtova úmrtí (6. dubna) a 50 let od jeho jmenování kardinálem in pectore, tedy „utajeně“ (28. dubna) – navázala Valašská nadace spolupráci také se středním odborným učilištěm ve Valašských Kloboukách. Praxe třídy oboru kuchař-číšník se tak nakrátko rozšířila právě o pečení upomínkových oplatek pro hostie. V omezeném množství jsou letos zdarma k dispozici farnostem a církevním organizacím v muzeu ve Francově Lhotě. „Pečící stroj a suroviny – pšeničnou mouku z obilí, které děti vypěstovaly na políčku rodičů kardinála Trochty a ve Francově Lhotě, a vodu z pramenů na Turzovce – dodala Valašská nadace. Předlohu oplatky na hostie pak schválilo olomoucké arcibiskupství,“ říká jeden z iniciátorů akce Josef Kliš.
Živé muzeum
Celý projekt „Chléb náš vezdejší“, který ve valašské obci probíhá už od roku 2003, má školáky seznámit s procesem výroby chleba, ale také jim představit nejslavnějšího místního rodáka – salesiána, litoměřického biskupa a kardinála Štěpána Trochtu, vězně nacistického a komunistického režimu. Využívá přitom toho, že v Trochtově rodném domku, z něhož je dnes muzeum, se dochovala mimo jiné i původní kamna s pecí. „Když děti vidí, jak chléb vzniká, učí se vážit si jídla,“ říká Alois Tkadlec z Valašské nadace a dodává: „Muzeum se díky tomuto celoročnímu programu stává za pomoci pamětníků a starších hospodářů stále živou vzpomínkou na našeho rodáka.“
Ale nejen chlebem živo je muzeum, dětem se zde věnují i při dalších příležitostech. V předvelikonočním čase zde ochotní lidé z farnosti žákům přibližují známé i pozapomenuté velikonoční zvyky. Více než stovka dětí si tak může vyzkoušet pletení pomlázek, barvení kraslic nebo pečení jidášů. „Je to výborná příprava na Velikonoce, protože se tu dostanou k tradicím, s nimiž se někdy už nemají možnost setkat, jako jsou techniky barvení kraslic, výroba velikonočního pečiva a další,“ shrnuje obecní kronikářka Drahomíra Trchalíková. A oceňuje ještě jeden rozměr: „Do pořádání se zapojují starší lidé z obce i okolí a trpělivě se dětem věnují. Předvádějí jim postupy a pomáhají jim, aby to zvládly samy,“ říká kronikářka. „Snažíme se dětem ukázat, co mnohé z nich už nemají možnost vidět,“ shrnuje smysl setkání zase Anna Tkadlecová.