Vydání: 2009/27 Cyrilometodějské dvojčíslo, 30.6.2009, Autor: Miloslav Vlk

Historické prameny dávají poznat, že mezi soluňskými bratřími panovaly soulad a harmonická shoda. Cyril bývá jmenován na prvním místě jako vynikající teolog a filozof – navíc vysokého postavení u císařského dvora s vlivem na samotného vladaře. Na Moravu přichází jako kněz, zatímco jeho bratr jako jáhen. Metoděj zpočátku zůstává „ve stínu“ Cyrila, kterého ctí. Pracuje „jako druhý“…

Po šesti letech společného díla Cyril v Římě umírá. Zanechává svému bratru závěť a úkol vrátit se zpět na Moravu. Tehdy přichází okamžik, který dává Metodějovi vystoupit ze stínu bratra a zazářit až do dnešních dnů. Papež ho pro jeho další samostatné působení světí biskupem. Je jmenován arcibiskupem panonsko- -moravským a papežským legátem pro slovanské země. Na Moravě se v té době naplno setkává východní byzantská a západní latinská kultura. Naše země se stávají jejich křižovatkou i místem střetů politických vlivů. Znamením pro naše duchovní dějiny je pak několikaleté Metodějovo věznění. (O Metodějově věznění více viz strana 18 – pozn. red.) Příkladem pro dnešní dny nám je elán, se kterým se Metoděj vrhá do přerušeného díla. Vzorem nám může být i jeho kooperace s knížetem Svatoplukem v oblasti rozvoje státního zřízení. Na prahu našich dějin je tu příklad spolupráce církve a státu! Církev v té době dala obrovský příspěvek počátkům kultury i rozvoji společnosti. Úzká součinnost s knížetem Svatoplukem a pevná církevní organizace totiž přinesly vnitřní i vnější rozvoj a upevnění moravského státu. V jednom hlaholském kodexu se nám zachovala Metodějova homilie. Hovoří v ní ke knížatům a dává jim důležité rady pro jejich poslání vládnout. Vyzdvihuje už tenkrát manželství a rodinu, tak důležitou pro život společnosti. O plodech Metodějovy požehnané práce s duchovenstvem na území Velkomoravské říše svědčí archeologické nálezy řady kostelů i některých klášterů. Je obdivuhodné, že malý český národ (často a nepravdivě nařčený, že je nejateističtější zemí), má tolik světců „nelokálního“ významu. Z řady vystupují právě věrozvěstové. Připomínáme si je státním svátkem – a nejen to. Jsou i spolupatrony Evropy. „Mužové mimořádných ctností“ – jak je pastýřským listem na sklonku roku 1980 vyhlásil slovanský papež Jan Pavel II. Reprezentanti východu a šiřitelé evangelia ve střední a východní Evropě jsou spolu se sv. Benediktem ochránci celého kontinentu.