Vajíčko malé, ale z lásky stálé

Oblíbené dětské koledy zanedlouho uslyšíme od malých koledníků, kteří si ovšem nejvíc přejí vajíčko čokoládové. Velikonoční vejce jako symbol nového života neodmyslitelně patří k pondělí po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. Tedy ke dni, který pro křesťana znamená klidný sestup z vrcholu svátků, zatímco pro jiné teprve začátek jednodenní veselice – času sladkostí, pomlázky, barevných pentlí a pálenky.
K čemu ale vzhlížíme ten den všichni společně, je právě velikonoční vajíčko – všemožně obarvené, nazdobené. Možná je škoda dávat dnešním dětem takové vajíčko, pomyslí si leckdo, když pak vidí rozšlapaná vajíčka u silnice, která v lepším případě posloužila jako střely do klučičí bitky. Pravé velikonoční vajíčko je jen takové, kterému věnujeme svůj čas a s láskou jej darujeme těm nejbližším.
Proto si sedněme s dětmi ke stolu, malujme a tvořme. Barvy a nálepky z obchodu můžeme nahradit mnoha výtvarnými technikami – tipy přináší v textu níže Lenka Vlková, etnografka ze Slováckého muzea. A o čem si u toho můžeme povídat? Třeba jeden příběh: Když Ježíš se sv. Petrem chodili po světě, přišli do jednoho statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla v celém stavení ani krajíc. V tom uslyšela kdákání slepice, seběhla do kurníku a našla vejce. Jak to dopadne? Přečtěte si text P. Prokopa Siostrzonka, převora břevnovského kláštera. Tak se do toho pusťme, ať máme slov plnou ošatku!