Uplatňování demokratických principů?

Katolická církev je ve své podstatě budována hierarchicky, ovšem v některých oblastech a na některých úrovních jsou uplatněny demokratické principy. Zeptali jsme se, zda a kde by v církvi mohlo (či nemohlo) být demokratických principů uplatněno víc.

MAREK VÝBORNÝ, učitel gymnázia a delegát plenárního sněmu
Církev je společenstvím, které má duchovní rozměr, ale zároveň od Krista dostalo institucionální podobu. Současný model vychází z hierarchické pyramidy, která je jistě garancí ortodoxie a zabraňuje extrémům. Ale tím, že od řadových členů příliš nevyžaduje, vyhovuje těm, kdo za ni nechtějí přijmout odpovědnost. Podle mě je tedy nejprve potřebné usilovat o změnu celkového vnitřního naladění. Vědět, že církev je tvořena především laiky (95 %?), kteří by tedy mohli aktivně spolurozhodovat o svém společenství a zároveň předpokládat ochotu tuto spoluodpovědnost převzít.

Základním prostorem k uplatňování demokratických principů je život farnosti, kde již tyto prvky existují v rámci pastoračních či ekonomických rad (ovšem i zde má výsadní postavení správce farnosti). Otázkou je, jak by mohla farnost promlouvat např. do ustanovování svých správců. A jak by se zde promítlo samofinancování církve? I zde by mohla být motivace. Správce farnosti (společenství) by neměl být neomezeným vládcem. Neměl by být problém při uplatnění demokratických principů v ekonomické oblasti, v administrativě a zčásti i v pastoraci (existuje např. paradoxní ustanovení o tom, že vzdělaný laik smí pronést povzbuzující slovo, které nesmí připomínat kázání). Situace, kdy je správce farnosti přetížen neduchovními úkoly, je neudržitelná. I proto by bylo vhodné umožnit mu věnovat se svátostné službě a duchovnímu doprovázení. Demokratické principy by bylo možné více uplatnit i na úrovni diecéze (poradní orgány biskupa, diecézní synody apod.). Optimální recept pro život církve neznáme. Existují omezení, mantinely definované kodexem. Ale daleko zásadnější je změna smýšlení - laiků i kléru. Usilujme o ni a postupně směřujme od hierarchické pyramidy k soustředným kružnicím, kde je uprostřed Kristus–hlava a kolem něho my, spoluodpovědní za tvář církve. Tím se vrátíme k modelu života prvotních církevních obcí, s přihlédnutím k situaci 21. století.

P. JAKUB KAREL BERKA OPraem, administrátor v Milevsku
Mluvit o demokratických principech v církvi není zapotřebí, protože všechny objektivně dobré vlastnosti, které jsou znakem demokracie, se v církvi objevují. Pokud se podívám na církev kritickým okem, tak tyto prvky v jejím životě vidím. Takže dohady o tom, zda by církev měla být demokratičtější, jsou podle mě spíše extrémní reakcí na určitou nepružnost a na krizi autority vůbec. Ovšem tyto hlasy není možné podceňovat ani přehlížet. Jestliže jim totiž nenasloucháme, pak se zákonitě jde do krajnosti a volá se po větším vlivu a zásahu lidí... To však v církvi nikdy nebylo a není dobré.

V lidském pojetí má demokracie své opodstatnění a je nutná - ale řekněme si otevřeně, že málokdy a málokde se její ideál naplnil. Církev tím, že (naštěstí) není lidského, ale Božího původu, se nemusí spoléhat na lidská řešení. Problém je vždy jen s otevřeností, nasloucháním a s přiznáním chyb. Pokud jsme církví, která nezavírá oči před sebebolestnější pravdou a dokáže ji vyslovit, je věrná způsobu a jednání Ducha Kristova, pak hledání 'demokratických cest' nemá opodstatnění. S lecčíms není nutno souhlasit, ale vcítěním a pochopením lze nalézt cestu k řešení.

JIŘÍ TUŠIL, programátor
Já bych to rozdělil: otázky, co je morální, co je etické, věroučné bych řešil hierarchicky, a otázky, jak administrativně a ekonomicky spravovat farnost a diecézi, bych řešil demokraticky. Ale například u liturgie si nejsem jistý.

Úlohou magisteria je nalézat pravdu zjevení.