Jen několik týdnů před 17. prosincem, kdy se rozhodne o dalším osudu Turecka v rámci Evropské unie, došlo ke konfliktu mezi ekumenickým patriarchou Bartoloměj I. a tureckou vládou. „Pokud chceme být Evropany, měli bychom určitým způsobem pozměnit mentalitu. Nestačí jen upravit pár zákonů, kde jsou tyto změny příležitostně zmíněny,“ uvedl patriarcha. Vicepremiér země Mehmet Ali Sahin na to reagoval slovy, že patriarcha žádá víc, než mu z jeho pozice náleží.
Vydání: 2005/48 Křivda a uzdravení, 21.11.2005, Autor: Kateřina Beščecová
Výchozím bodem sporu byla, jak uvedl magazín Christ in der Gegenwart, výměna názorů okolo uspořádání tradičního tábora pro křesťanské děti u Marmarského moře. K tomu je ale potřeba získat souhlas úřadů. Patriarcha o něj sice zažádal, ale dlouhé týdny nedostával odpověď. A když se Bartoloměj I. dozvěděl, že istanbulský guvernér odcestoval na dovolenou, aniž učinil v této záležitosti rozhodnutí, symbolicky - bez dětí - tábor zahájil. Kritizoval přitom přítomnost spolupracovníků tajných služeb v Turecku a „byrokracii, která křesťany šikanuje“. Zároveň dodal: „Naši muslimští bratři mají v Turecku 24 teologických fakult, ale jediná křesťanská teologická fakulta nesmí být obnovena (stát již 34 let brání znovuotevření světoznámé ortodoxní teologické univerzity na ostrově Chalki - pozn. red.).Přitom tato fakulta mohla být klenotem Turecka, výkladní skříní demokratického, laicistického státu, v němž mohou všichni obyvatelé žít svou víru.“ Turecká vláda ovšem patriarchův krok ostře odsoudila a obvinila ho z „porušování závazků občana tureckého státu“. „Patriarcha překročil své kompetence,“ uvedl vicepremiér Mehmet Ali Sahin.
Celý spor se dostal až na půdu amerického ministerstva zahraničí, které vyjádřilo nesouhlas s postupem turecké vlády a připomnělo potřebu úplné náboženské svobody v zemi.
Dodržováním lidských práv, občanských svobod a demokratických zásad v Turecku se zabývala také pravidelná výroční zpráva Evropské komise. Ta Turecku mj. vyčetla, že tempo změn, které jsou nezbytné pro vstup země do EU, se zpomalilo a navrhla seznam úkolů, který by mělo Turecko splnit - například zamezit mučení zadržených osob, zajistit lepší práva žen, svobodu vyznání, sdružování i projevu nebo vybudovat nezávislé soudnictví. Turecký ministr zahraničí Abdullah Gül však v této souvislosti uvedl, že reformy, které vláda chystá provést, nemají vyhovovat jen Evropské unii, ale také občanům Turecka. Nejbližší možný termín vstupu této země do EU je stanoven na leden roku 2015. Podle průzkumů ale většina občanů EU s členstvím Turecka nesouhlasí (například ve Francii má odmítavý nebo neutrální postoj 89 % obyvatel, v Rakousku přes 80 %).
