Vydání: 2013/20 Plzeňská diecéze slaví dvacet let, 14.5.2013, Autor: Ladislav Heryán

Já bych vaší vnučce do toho, co nosí, nemluvil. Proč? Odpověděl bych na to tak trochu obrazně. Mladý dospívající člověk musí vybojovat spoustu zápasů, o kterých dospělí nemusí mít ani nejmenší tušení: zápas o místo ve vrstevnické skupině, zápas o osamostatnění se vůči rodičům, zápas se svým tělem, zápas se světem, v němž se nikdo nevyzná a který je tak složitý, zápas s Bohem, který kdoví, zda vůbec existuje…

Ke všem těmto zápasům ovšem potřebuje zbraně. Těch ale zatím mnoho nemá – vyjma jedné z nejdůležitějších, jíž je jeho tělo a to, do čeho je odívá a jak je zdobí (včetně tetování, piercingu, účesu atd.). Nemusíme s tím souhlasit, ale je to tak. Dospívající člověk, jelikož mu nikdo moc nenaslouchá a on to, co prožívá, ani jinak říci neumí, hovoří tělem; i oděvem říká, kdo je. Popírat jeho oděv znamená popírat jeho nitro. Zakazovat mu, co může nosit, znamená jeho nitro křivit. Komunisté dobře věděli, proč nechtěli mladým klukům dovolit dlouhé vlasy.

Až si mladý člověk postupně ujasní, kdo je a kde je jeho místo ve světě, vnější znaky své identity začne odkládat.

Je pravda, že se někteří mladí lidé, jako možná vaše vnučka, vymezují příliš radikálně. Já si myslím, že lebky a kříže (což jsou typické ozdoby rockerské komunity) spíše vyjadřují, že dotyčný mladý člověk je osobnost, která hodně přemýšlí a která si silným způsobem vytváří hodnoty, jež ji mají nést. Je to proto spíše dobře než špatně, i když člověk nikdy neví (black-metal není žádná výhra). Nicméně si přesto myslím, že je třeba mladému člověku v oblékání ponechat svobodu. Musíme se spíše zajímat o jeho duši než o jeho tělo a oděv, což znamená také naslouchat, co svým oděvem říká; může to totiž být něco hodně duchovního, a zastavíme-li se jen na povrchu, tedy u oděvu, můžeme to přeslechnout. Ostatně, jedna kaple poutní baziliky v Králíkách je celá vyzdobena lebkami a kostmi.

Smrt je součástí našeho života a mladý dospívající člověk to začíná objevovat, i když o tom s dospělými moc nemluví. My dospělí totiž někdy máme na otázky mladých příliš rychlé odpovědi, a přitom možná ve skutečnosti odpovědi ani sami neznáme.