Živou, velmi oblíbenou tradici zde založili v srpnu roku 1990 místní farář P. Ludvík Tichý a znojemský děkan Mons. Jindřich Bartoš. Inspirací jim byly úspěšné mariánské soboty na poutním místě Maria Roggendorf v Rakousku. Úmysly modliteb a mše svaté stanovili za oživení víry v tomto pohraničním kraji, za duchovní povolání, za laické spolupracovníky ve farnostech a za mír ve světě. Ani jediná mašůvecká měsíční pouť pak nebyla po celých 25 let vynechána, pouze z liturgických důvodů museli několikrát přeložit termín.

„Kdo sem jednou zavítá, odchází s hlubokým duchovním zážitkem a rád se vrací. Navíc může stále objevovat něco nového. Postupně se podařilo obnovit působivý přírodní poutní areál s mnoha sochami a studnou s výbornou léčivou vodou, vybudovat farní zahradu s chatkami, na faře je nová střecha, kostel má novou fasádu a právě byla dokončena i pohodlná komunikace až ke vchodu,“ chválí zvelebování poutního místa manželé Milada a Jiří Švihálkovi. Bydlí ve Znojmě, ale jejich místo je o víkendech – v létě i v zimě – před vchodem do mariánského poutního kostela. Rozdávají letáčky s programem poutí, informují a provedou zájemce, střeží památný areál i kasičky pro dárce. „Dnes se pro člověka, který dělá něco jen tak pro radost, užívá slovo dobrovolník. A my? Jsme u Panny Marie v Mašůvkách šťastní,“ vyznává se Jiří Švihálek.