Třešňová, okurková, švestková

Východočeská Luže je známá Hamzovou léčebnou v Košumberku a poutním kostelem Panny Marie Pomocnice na Chlumku. K tomu v minulosti přicházely desetitisíce poutníků z široka daleka. Jedna starší věřící ze Žďárska vzpomíná, jak na Chlumek v jejím dětství chodili desítky kilometrů pěšky a závěrečné schodiště k baroknímu chrámu absolvovali vždy po kolenou. Časy se mění: kostel v Luži se může stát prvním v Česku, který bude mít vlastní výtah.

Pater Josef Hubálek pečuje o farnost Luže, ta je ale sloučena z někdejších tří farností Luže, Jenišovice a Řepníky. Ve dvou posledně jmenovaných místech chodí do kostela jen skupinka seniorů, skutečné živé společenství tu schází. Luže samotná má přes dva tisíce obyvatel, do kostela přijde kolem stovky zdejších farníků a zhruba padesát až osmdesát dalších věřících. Jsou jimi příležitostní poutníci a klienti léčebny. (Léčebna se věnuje rehabilitační péči o dospělé i dětské pacienty s neurologickými a pohybovými poruchami po úrazech a pooperačních stavech.) Během velkých poutí – nazvaných tradičně třešňová, okurková a švestková, a další svatováclavské – bývá kostel plný. V současnosti, kdy se dokončuje oprava interiéru Chlumku a chrám je běžně nepřístupný, jsou návštěvy o maličko slabší; ale i do Sv. Bartoloměje ve městě si věřící cestu najdou. Josef Hubálek je v Luži dvanáct roků. Deset let vydává časopis Chlumeček, který informuje o dění ve farnosti. Učí náboženství – ve škole a na faře má celkem pětadvacet dětí, s farníky pořádá tábor pro děti, promítání filmu či přednášky. „Byli jsme například také během prodlouženého víkendu v Krkonoších. Lidi si popovídali a společně strávený čas napomohl vytváření společenství mezi nimi lépe než uspěchaná doba během roku, kdy na sebe farníci nemají tolik času,“ zamýšlí se pater Hubálek. V Luži jsou dále dvě skupinky věřících, kteří se nechali inspirovat schoenstattskými svatyňkami. V Luži je několik aktivních rodin s dětmi, kněz si pochvaluje zejména pastorační a ekonomickou radu. „Velkou roli hraje fakt, že jsem na místě dlouho. Vím, na koho se můžu spolehnout, znám i ty, kteří svoji víru nepraktikují. Působení na menší obci je vždy především záležitostí vztahů,“ dodává. Kromě práce ve farnosti dochází farář i do Hamzovy léčebny. V ekumenické kapli bývá v léčebně každou středu bohoslužba – střídají se na ní duchovní z církve českobratrské, adventistické a katolické. Rozpis bohoslužeb a návštěvy kněží visí na nástěnce. Pacienti, kteří se sem vracejí, už Josefa Hubálka dobře znají. A lužská farnost zase zná je a přijímá je svým způsobem za své. V kapli léčebny mívá mše svaté pater František Kudláček. Letos slavil dvaaosmdesáté narozeniny a v případě potřeby faráři vypomáhá v duchovní službě. Jsou pacienti ve vypjaté životní situaci otevřenější vůči víře? „Ano, ti, kteří se účastní mše nebo se na ni přijdou třeba jen podívat, mají dobrý důvod, proč to dělají. Lidé mají ve své nemoci více času a já jim připomínám, že stránka tělesného zdraví je propojena se stránkou duševní a duchovní. Někteří se pak po letech – třeba po třiceti – rozhodnou pro životní zpověď,“ říká kněz.