Vydání: 2017/40 Poutníci oslavili patrona české země, 3.10.2017, Autor: Jiří Macháně

Tematická dvoustrana svou pozornost tentokrát obrací právě na rodinu. Dosluhující vláda totiž schválila Koncepci rodinné politiky, která se uvnitř církve nesetkala s příliš pozitivním ohlasem. „Koncepce ve snaze nediskriminovat žádnou formu rodinného soužití odmítla ocenit to, co je pro stát nezbytné. Totiž stabilitu – a rodinu, která ji nenahraditelným způsobem spoluutváří,“ říká Marie Oujezdská z Národního centra pro rodinu, která se tématu dlouhodobě věnuje. „Autoři koncepce jakoby nepřipouštěli, že určité formy rodinného soužití jsou pro společnost objektivně výhodné. Analýza opomíjí fakt, že 76 % rodinných soužití je tvořeno úplnými rodinami a že, i přes nezájem státu, je téměř 80 % těchto rodin založeno na manželství rodičovského páru,“ dodává.
Místopředseda lidovců Jan Bartošek míní, že do koncepce je nutné zapracovat sladění rodinného a pracovního života – a to například podporou sítě potřebných služeb od školek, dětských skupin až po „náhradní babičky“ i flexibilnější pracovní úvazky. „Služby jsou pak jedinou cestou, jak zvýšit atraktivitu mateřství pro mladé rodiny, zejména pro ženy. Rychlejší návrat do práce ale nemusí a nesmí znamenat horší péči o dítě,“ připomněl.
Rozvolňování hodnoty manželství a rodiny přitom podle prezidenta Hnutí Pro život Radima Ucháče (čerstvého nositele papežského řádu sv. Řehoře Velikého za nasazení a úsilí o zachování tradiční rodiny a ochranu života) ohrožuje zejména ty, na kterých spočívá budoucnost. „Zdaleka největší rizika vidím u mladých lidí, kterým chybí zkušenost a podléhají ideologickým konstrukcím o volných svazcích, tezím o stejnosti muže a ženy,“ vyjmenovává Radim Ucháč. Všímá si, že lidská přirozenost, co se týče rodiny, nejen přežívá, ale „prosazuje se a dlouhodobě se vztah k hodnotě rodiny ve společnosti udržuje a spíše vrací. Úkolem křesťanského společenství je ukázat mladým lidem, že je možné mít jednoho partnera, být věrný a mít děti. Že to není ideologie, ale naprosto reálná životní možnost. Schází jim k tomu povzbuzení a odvaha,“ domnívá se.
Psycholog Jaroslav Šturma si níže všímá obratů ve významu i postavení rodiny nejen v poslední době, ale ohlíží se za celým čtvrtstoletím. „Jako by se po době určité vyprahlosti najednou probouzely k životu schopnosti a vlohy, které k němu přirozeně patří a o nichž jsme si mohli myslet, že snad zakrněly,“ zaznamenává s nadějí.
Zmíněná papežova exhortace o radosti z lásky v rodině připomíná, že „je třeba děkovat za to, že většina lidí si váží rodinných vztahů, které jsou trvalé a zajišťují úctu k druhému“. Jak se v ní dále uvádí, církev si proto váží nabídek doprovázení a pomoci v otázkách spojených s růstem lásky, překonáváním konfliktů a výchovou dětí. Jednu z iniciativ, jež tomu napomáhají, připomíná Josef Zeman, který k tomuto poslání církve přispěl spolu s dalšími kolegy vzdělávacím programem na olomoucké teologické fakultě. Jeho cílem je formovat manželské páry ke svépomocnému doprovázení mladých manželů.