Tomáš Halík svou knihou dobyl Evropu

Český teolog P. TOMÁŠ HALÍK oblékne pomyslný žlutý trikot ve své dispciplíně. Evropská společnost pro katolickou teologii mu totiž udělila cenu za nejlepší evropskou teologickou knihu za období 2009/10, a to za titul Patience with God (v českém originále Vzdáleným nablízku, vydalo Nakl. Lidové noviny 2007). Je to vůbec poprvé, co takto „vyhrála“ kniha autora ze zemí bývalého východního bloku. Na důvody tohoto úspěchu jsme se zeptali přímo oceněného.

V čem může být vaše kniha Vzdáleným na blízku jedinečná na evropském teologickém trhu?

Na tuto otázku by snad mohli lépe odpovědět moji zahraniční čtenáři a vydavatelé či grémium evropských teologů, kteří mě překvapili nečekaně vysokým uznáním. Pokud jsem však s nimi v kontaktu a sleduji zahraniční recenze mých knih, myslím, že oceňují na mé tvorbě hlavně tři věci. Zaprvé, prý se mi podařilo obnovit důležitou tradici teologických esejů, která po slavných průkopnících, jako byl G. K. Chesterton, C. S. Lewis či Romano Guardini, je dnes zanedbaná – v náboženské literatuře najdeme dnes především buď úzce specializované akademické monografie, které však mimo okruh specialistů nikdo nečte, anebo lidové „zbožné čtení“, které má také svůj omezený dopad. Žánr eseje je velmi náročný: pokouší se spojit myšlenkovou hloubku s krásou literárního jazyka, oslovit přemýšlející lidi i mimo okruh specialistů – a v případě teologických esejů i řadu duchovně hledajících daleko za viditelnými hranicemi církví. Zadruhé, v době, kdy „ubývá věřících“ (ve smyslu lidí plně „zabydlených“ v tradičním prostředí) i přesvědčených ateistů, ale rychle roste počet „hledajících“, jsem údajně autorem, který právě tyto hledající dokáže oslovit a nabídnout jim poklady křesťanské víry novým a neotřelým způsobem.

A ten třetí důvod?

V době, kdy v mnoha zemích roste konflikt mezi primitivním náboženským fundamentalismem na jedné straně a agresivním sekularismem či „novým ateismem“ na druhé straně, a Evropa se zmítá mezi těmito dvěma extrémy, snažím se naplnit naléhavou výzvu Benedikta XVI. najít „novou alianci mezi kritickým rozumem modernity a sebekritickým křesťanstvím“. Ostatně takto pojmenovaný intelektuální dialog víry s agnosticismem nazval papež Benedikt XVI. hlavním úkolem církve v České republice. Proto také dva nejbližší papežovi žáci se rozhodli mou knihu prezentovat na letošním setkání papeže s jemu blízkými teology v Castel Gandolfu a doporučit ji jeho zvláštní pozornosti.

Je to podle vás náhoda, nebo je to příznačné, že právě tato kniha o dialogu víry a nevíry vznikla na české půdě?

Mé knížky mohly vzniknout jen z naší české a z mé osobní zkušenosti. Mohly vzniknout tam, kde nestačí víra jako „dědictví otců“, kde tradice byla přervána a nelze na ni jen mechanicky navázat, kde je třeba „zajet na hloubku“. Zahraniční čtenáři oceňují také to, že nesu svou vlastní kůži na trh, že se nevyhýbám podat svědectví o své vlastní nelehké cestě víry, o kněžském životě v pronásledované „podzemní církvi“, a pak také o svých zkušenostech z cest po šesti kontinetech a ze setkání s různými kulturami. Mé knížky také nemohly vzniknout jinde než v modlitebním tichu každoročních týdnů v poustevně, kde píšu dnem i nocí před vystavenou svátostí oltářní za neustálých modliteb, aby mi Pán vedl ruku a použil charismat, které mi svěřil, k dobru lidí – aby mne použil k tomu, co On sám chce nyní sdělit lidem naší doby.

Cena bude P. Tomáši Halíkovi slavnostně udělena na mezinárodním kongresu teologů ve Vídni 25. srpna.