Téma: 'Zbavit se předsudků a něco společně prožít,' říká Jaroslav Kratka

Na začátek několik slov o blahoslavené Marii Gabriele Saghedduové. Narodila se 17. března 1914 v Dorgali na Sardinii. Ve dvaceti letech vstoupila do trapistického kláštera v Grottaferratě nedaleko Říma (později byl přestěhován do Vitorchiana). V prostotě srdce obětovala svůj život za jednotu církve a za „odloučené bratry“, jak se nám v té době říkalo. Pán přijal její oběť, která byla dokonána 23. dubna 1939. Blahořečená byla roku 1983. Její tělesné ostatky jsou uloženy v kapli kláštera ve Vitorchianu.

Proč začínám právě zmínkou o blahoslavené Marii Gabriele? Kdybych stejný text četl v době, kdy pro mě byli katolíci „modláři a nepřátelé víry pravé“, byl bych značně pobouřen, stejně jako budou pobouřeni někteří moji bratři po přečtení tohoto článku. Zrovna dnes jsem dostal dopis od jednoho z nich. A protože se mi zdá být výstižnou ilustrací současného postoje značné části evangelíků, resp. evangelikálů, ocituji jej v plném znění:

„Milý Jaroslave, ještě před pár lety jsi byl pro nás vzorem. Vidíme však ve Tvém životě určitý posun, který vnímáme negativně. Od tolerance k lidem z katolické církve (což vnímáme jako správné) se u Tebe postupně vyvinul pozitivní vztah k jejímu učení. Chápeme, že i dnes platí: ,Koho chleba jíš, toho píseň zpívej‘, ale musíme si také uvědomit, že se jednou ocitneme před soudnou stolicí Kristovou, kde budeme hodnoceni podle našich slov, myšlenek, motivů a činů. Přejeme Ti, abys i Ty tam jednou obstál.

Jinak bychom vzhledem ke katolicky zaměřenému obsahu časopisu chtěli jeho objednávku zrušit. Vždyť co člověk zasévá, to také sklidí. Nechť Ti Pán dá jasnou mysl a odvahu v srdci k následování jeho šlépějí. T. C.“

Na vysvětlenou - zmíněné odhlášení se týká časopisu Nová naděje na každý den, který už šestnáctým rokem rediguji, a narážka na moji poplatnost „katolickému chlebu“ je můj poloviční úvazek v Radiu Proglas.

Úsilí o jednotu křesťanů se neobejde bez obětí. Tou mohou být i přátelé, kteří se předtím sami stali obětí cílené kampaně - „honu na čarodějnice“ – tentokrát v protestantském podání. Ale tu největší oběť musí přinést každý sám za sebe – je to vzdávání se vlastní výlučnosti, která je sycená nevraživostí vůči katolíkům.

PROČ MÁM BLÍZKO KE KATOLÍKŮM

Jednou se mě jeden katolický biskup zeptal, čím to je, že mám tak blízko ke katolíkům. Odpověděl jsem mu, že přece platí: Čím blíž ke Kristu, tím blíž ke katolíkům. Odpověď ho očividně překvapila, ale když jsem vzápětí dodal, že to platí také obráceně, srdečně se zasmál a spontánně jsme se objali.

Jsem přesvědčený, že odmítavé postoje jedněch vůči druhým nepramení z rozdílné věrouky (vždyť většina lidí ji ani pořádné nezná), ale z pěstovaného antagonismu a neochoty odpouštět. Když se zbavíme těchto předsudků a společně prožijeme společenství s naším Spasitelem, Božím synem Ježíšem Kristem, Duch Svatý způsobí zázrak, který překročí veškeré dějinné bouřky a do našich srdcí vlije svůj pokoj.

Proto se scházíme ke společným modlitbám! A pokud se modlíme upřímně a s pokorou, určitě se nás dotkne Boží láska, která nám ukáže ty druhé, ty „jinověrce“, v úplně jiném světle, a my začneme objevovat bohatství jejich spirituality, kterým chce Bůh ve své nekonečné dobrotě obohatit i nás.

Proto budu zvláště o letošním Týdnu modliteb za jednotu křesťanů děkovat za lidi, jakými byla sestra Marie Gabriela, která je i moji sestrou. Budu prosit Pána, abych byl i já ochotný přinášet oběti na cestě smíření, která s Boží pomocí a přímluvou samotného Pána Ježíše („...aby všichni byli jedno“) vyústí v jednotu.

Reverend Jaroslav Kratka (autor je duchovní Slezské církve evangelické a. v., předseda Slavkovské iniciativy smíření, redaktor Radia Proglas)