Vydání: 2017/28 Zpráva z Velehradu: noví biskupové, 11.7.2017, Autor: Jiří Macháně

Jen telegraficky na úvod: aby prokázal své společenské i majetkové postavení, používal na svou dobu revoluční způsob – písemný dokument. Jako rytíř se uměl rvát, ale také svedl vzdát se se ctí svému strachu. Založil dva kláštery. Jeden uprostřed lesů s bazilikou, která velkolepostí i architektonickou kvalitou předčila přední stavby své doby. Přes svůj původ a vliv se stal řeholníkem. A nakonec raději zemřel, než aby uhnul vyděračskému násilí zločinců, kteří chtěli z kláštera výměnou za jeho život získat obrovské výkupné.
Žil v době, která je i pro našince – současníka nadaného velkou fantazií téměř nepředstavitelná. Západ Čech byl jeden veliký hraniční hvozd s řídkým kolonizačním osídlením. Na celém území panovalo právo silnějšího. Do kraje vstupuje rázně představitel rodícího se šlechtického stavu jako muž radikálně odlišných kvalit. Nevytváří jen struktury moci a ekonomiky, ale buduje i duchovní a kulturní dědictví, které přežilo i dějinné bouře osmi staletí. Vnáší sem principy spravedlnosti, solidarity – zkrátka šíří poselství evangelia a křesťanské lásky. Umírá umučen hladem a trýzní v bílém řádovém rouchu bratří premonstrátů. Plzeňská diecéze i premonstráti světce a jeho dílo hýčkají jako rodinné stříbro dodnes.
Chcete-li vědět, čím Hroznata do dnešních dnů západ Čech inspiruje, vytrvejte ve čtení následujících řádků, v nichž zachycujeme mj. svědectví předních historiků, legend i současného biskupa plzeňské diecéze Tomáše Holuba a tepelského opata kláštera premonstrátů Zdeňka Filipa Lobkowicze.