Vydání: 2017/50 Kudy putuje Betlémské světlo?, 12.12.2017, Autor: Jaroslav Šubrt

Proč se o „bázni před Hospodinem“ mluví dnes tak málo? Dnešním generacím lidí, zrozených do světa poznamenaného pokrokem vědy a techniky, totiž už většinou chybí bezprostřední zkušenost majestátu stvořeného světa – na rozdíl od generací jejich předků. Ti totiž mnohem bezprostředněji prožívali působení přírodních živlů, střídání ročních dob, smrtonosné epidemie a také začátky i konce lidského života. A toto všechno v nich dokázalo vyvolat „bázeň před Hospodinem“.
Neexistuje také mnoho slovních spojení, která by měla tak solidní biblický základ, jako právě „bázeň Boží“, jak ostatně dokládá i následující článek profesora Jana Sokola. Na mnoha místech v Bibli je „bázeň Boží“ dávána do souvislosti s moudrostí: „Počátek moudrosti je bát se Hospodina“ (Ž 111,10). A kdo by dnes po moudrosti netoužil? Na rozdíl od mazaného chytráctví se ale právě s ní v dnešní době setkáváme bohužel jen vzácně.
Mnozí lidé si také občas pletou „bázeň před Hospodinem“ s obyčejným lidským strachem, který může mít v některých případech až patologické podoby – včetně „strachu“ z Boha. Avšak jak během jedné své středeční audience připomněl papež František: „Bázeň Boží je darem Ducha Svatého, který nám připomíná, jak jsme před Bohem a jeho láskou nepatrní a že naším dobrem je svěřit se s pokorou, úctou a důvěrou do jeho rukou.“
Z hlediska duchovního života je rovněž důležité rozlišovat „otrockou“ a „synovskou“ bázeň Boží, jak v rozhovoru upozorňuje známý polský jezuita P. Józef Augustyn. Ta první bývá plodem zralé víry a věřící člověk k ní zpravidla dospívá „po náročné duchovní cestě, poznamenané vnitřními zápasy, úsilím a často i utrpením“. Vzápětí ale dodává, že když naše láska k Bohu není dokonalá, pak darem a milostí je i bázeň „otrocká“.