Římští biskupové v mýtech, legendách a příbězích

Instituce papežství vzbuzuje od počátků až po dnešek svým univerzálním posláním obdiv i závist, chválu i kritiku. Mimo historické spisy vystupují postavy náměstků Kristových také ve středověkých legendách, krásné literatuře a dramatické tvorbě současnosti. Je ovšem nutné vždy posoudit, zda se tito fiktivní papežové blíží skutečnosti, nebo zda jsou jen karikaturami vzešlými z fantazie církevní opozice.

PAPEŽKA JANA

Středověká legenda o papežce Janě má hluboké kořeny. Její obraz se objevuje poprvé již v roce 875 ve spise Anastazia Bibliothecaria, neúspěšného kandidáta na papeže. Zmínku o ní podává dále svatý Etienne de Bourbon nebo ve 13. století kronikář z českého prostředí Martin Opavský. V období reformace se tohoto příběhu chytili protestanti a čile ho využili k protikatolické satiře. V 17. století byla pak Jana církví prohlášena za osobu smyšlenou. Papežka Jana, známá pod jmény La Papessa, Johannes de Anglicus, Johanna von Ingelheim, Frau Jutte či Glancia, se údajně narodila v roce 818 v Mohuči a v čase mezi pontifikáty papeže Lva IV. a Benedikta III. (855–857) usedla v mužském převleku na papežský stolec. Její identitu mělo prozradit narození dítěte, za což byla rozzuřenými Římany na místě usmrcena. Podnět k této průpovídce mohla dát údajná velká mírnost až zženštilost papeže Jana VIII. (872–882), hovoří se též o šlechtičně Marozii, šedé eminenci v církevních kruzích, která měla v 9. století vliv na volbu papežů.

MOUDRÝ PONTIFIK A KONKLÁVE

Papežem, který silně podněcoval fantazii, byl Celestin V., zvolený roku 1294. Kardinálské kolegium se po smrti jeho předchůdce nedokázalo dohodnout plných 27 měsíců. Nakonec jako kompromis vybrali „andělského papeže“ – chudého a zbožného poustevníka pouze se základním vzděláním. Celestin V. brzy pochopil, že úřad je nad jeho síly, a po pěti měsících se jej sám vzdal. Tato první dobrovolná abdikace papeže vyvolala mnoho dohadů včetně smyšleného zavraždění. Přispěla k tomu skutečnost, že další papež, Bonifác VIII., v obavách ze schismatu držel svého předchůdce až do jeho smrti v izolaci. O Celestinově moudrosti však svědčí skutečnost, že před svou abdikací zamezil dalšímu dlouhodobému uprázdnění papežského stolce. Obnovil totiž platnost zrušeného dekretu Druhého lyonského koncilu o papežské volbě. Kardinálové měli být podle něj na konkláve důsledně uzavřeni před světem, a čím víc by se jednání protahovalo, tím skromnější životní podmínky měli mít. Podstata upraveného dekretu „Ubi periculum“ je dodnes součástí církevního práva.

NÁMĚSTEK

V roce 1963, pět let po smrti papeže Pia XII., napsal německý levicový dramatik Rolf Hochhuth hru s názvem Náměstek (Der Stellvertreter). Jednalo se o drtivou kritiku papeže v jeho postoji k nacismu a vyhlazování Židů. Historická fakta ovšem mluví zcela jinak a fiktivní kolaborant Náměstek má se skutečným papežem společnou snad jen dobu a prostředí působení. Papež Pius XII., vlastním jménem Eugenio Pacelli, byl představiteli státu Izrael označen za „spravedlivého Nežida“, když po celou dobu válečného konfliktu podporoval převážení Židů do Ameriky, sám ve Vatikánu přijímal židovské uprchlíky a v roce 1942 v rozhlasovém projevu veřejně odsoudil násilí páchané na Židech.

PAPEŽ KIRIL I.

V témže roce jako hra Náměstek vznikl shodou okolností i román australského spisovatele Morrise Westa Rybářovy boty (The Shoes of Fisherman). Je to příběh lvovského arcibiskupa Kirila Pavloviče Lakoty, který je po dvaceti letech internace v sovětském gulagu vyhoštěn do emigrace, aby se posléze stal prvním slovanským papežem Kirilem I. a otevřel dialog mezi Východem a Západem. Znalec Vatikánu West, inspirován skutečným osudem ukrajinského kardinála Josefa Slipyje, tak geniálně předpověděl pontifikát Jana Pavla II. Příběh byl v roce 1968 zfilmován v hlavní roli s Anthonym Quinnem.

MALACHIÁŠOVO PROROCTVÍ

Svatý Malachiáš (1094–1148), vlastním jménem Maelmhaedhoc O´Morgair, biskup z Armagh v Irsku, je autorem proslulého díla De summi pontificibus, proroctví o posledním papeži a konci světa. Podává v něm seznam 112 papežů, počínaje svým současníkem Celestinem II. Svatí otcové dostali v Malachiášově vidění různá přízviska vystihující jejich pontifikát. 111. papež (současný Benedikt XVI.) je například označen jako „Gloria Olivae“ – oliva či plod slávy. V jeho období má být uskutečněn univerzální mír. Poslední papež Petr II., „Petrus Romanus“, má být na- opak svědkem zničení Říma, velkého utrpení církve i konečného naplnění časů – druhého Kristova příchodu. Legenda byla znovuobjevena na začátku novověku a v roce 1595 vydána tiskem. Viděním irského světce se na konci 19. století nechal inspirovat ruský filozof Vladimir Solovjov ve své slavné Legendě o Antikristu. Malachiášova vize apokalypsy se odehrává na počátku 21. století, a proto má právě dnes značný ohlas. My v ní snad můžeme hledat paralely se současností, nikoli však realitu. Vždyť jako křesťané víme, že přesný konec světa Malachiáš ani nikdo jiný znát nemůže. Sám Ježíš přece říká, že „tu hodinu nezná ani Syn, pouze Otec“.