Podepírali nás jako 'Izraelity v boji'

Splnilo se při návštěvě Svatého otce vše, co jste od ní vy osobně očekával?

Nesplnilo se vše, co jsem očekával, ale myslím, že to je tím, že jsem naivní a že často sním o skutečnostech na zemi nedosažitelných. Myslím, že nám Bůh dal právě tolik, kolik potřebujeme. A mnohé pak nechává na nás samotných – například kultivaci vzájemných vztahů a vzájemný respekt a úctu. Mne samotného čeká spousta omluv a proseb za odpuštění, protože jsem mnohdy reagoval velmi neadekvátně. Takže doufám, že ti, kteří se mnou museli spolupracovat, budou mít otevřené srdce. Splnily se však základní skutečnosti, po nichž jsme jako organizátoři toužili: Svatý otec byl spokojený, nikde nenastal zásadní ani neřešitelný organizační problém, nikomu se v podstatě nic vážného nestalo.

Probíhalo vše tak, jak jste plánovali, či se něco vyvinulo spontánně?

Lidské plány jsou jedna věc a Boží cesty jsou skutečnost druhá. Jeden z těch, kteří pro organizaci papežské návštěvy udělali nesmírně mnoho skryté práce – a byly to skutečně nespočetné hodiny nočních prací – řekl v pozdních hodinách u katedrály na Petrově: „Co jsem viděl jako problém před dvěma měsíci, je dnes jen maličkost. To je pro mě důležitá zkušenost.“ Nevím, jestli se dá mluvit o spontaneitě, spíš byla v některých momentech nutná improvizace.

Jak fungovala spolupráce s dobrovolníky?

Práce s dobrovolníky je vždy užitečná a dobrá, ale náročná. Máme výhodu zkušeností z jiných setkání mládeže, takže některé principy jsme mohli uplatnit i zde. Fantastické je, že lidé chtějí pro Boží království nasadit své síly. A je ještě lepší, že tam, kde naše síly nestačí, pomáhá Bůh svou milostí a posílá nové spolupracovníky. Když nám chyběli ještě nějací pořadatelé – ejhle, objevila se v neděli večer jedna dobrá duše, která nám pomohla sehnat dalších dvacet lidí.

V neděli pozdě večer jsem zaslechl výzvu, aby se všichni organizátoři modlili za vás v nejužším týmu, že jste už velmi unavení. Byl pro vás samotný průběh setkání hodně náročný?

Bez Božího požehnání marné lidské namáhání… Za nás se modlilo tolik lidí, že i kdybychom byli úplná polena, potřebné věci by z nás dobrý Bůh dostal. Chci poděkovat těm, kteří se modlili před setkáním, i těm, kteří modlitbou podepírali nás, „Izraelity v boji“. Ano, průběh setkání byl náročný. Někteří z nás vstávali v neděli brzy ráno a šli spát až v pondělí odpoledne po odletu papeže.

Jak mladí lidé reagovali na předprogram? Překvapily vás některé jejich reakce?

Předprogram byl – jako mnoho ostatních věcí – kompromisní varianta. Někomu vyhovoval, někomu ne. Mladí využili možnosti adorace, rozhovorů, svátosti smíření i modliteb za uzdravení. Pro některé byl celý víkend jednou velkou akcí, a tak od brněnské části návštěvy v sobotu večer až do pondělního poledne prožili vše jako jednu událost. Někteří zase jako předprogram vnímali pouť a to, co bylo připraveno ve Staré Boleslavi, považovali jen za závěr. Reakce mladých mě nepřekvapují, na to s nimi pracuji dost dlouho..