Vydání: 2019/40 Ani déšť poutníky nezastavil, 1.10.2019, Autor: Alena Scheinostová

Bioetická témata – tedy ta, která s ochranou života z různých úhlů souvisejí – lze označit za prubířský kámen míry sekularizace. Zní to paradoxně, avšak nejednou se v debatách, které dnes společnosti nad bioetickými otázkami vedou, právě argument ochrany a zlepšení kvality života stává zbraní proti životu samotnému. Známe to z diskusí o potratech (když se proti životu dítěte argumentuje kvalitou jeho žití) i z debat o eutanázii (když se tento způsob smrti označuje za smrt „milosrdnou“).
To, co bychom mohli popsat jako „záminku dobra“, motivuje francouzské poslance k debatě o legalizaci pokusů na embryích i k otevření možnosti umělého oplodnění i ženám, které žijí bez partnera. Návrh takového zákona – jak jsme informovali ve zpravodajství – aktuálně projednává francouzský parlament a my níže přinášíme obecně platné varování předsedy tamního episkopátu, arcibiskupa Érica de Moulins-Beauforta.
Kam se poděla úcta
Kněz a biolog P. Marek Vácha shrnuje nejnaléhavější výzvy současné bioetiky napříč světem – benevolentní přístup k interrupcím, smrt na přání, zásahy do lidské DNA. Na pořadu dne je však i mnoho dalších, počínaje tzv. surogátním mateřstvím – „pronájmem dělohy“, které se praktikuje i v ČR, ač není výslovně legalizováno; pokračuje přes zacházení s postiženými, péčí o nemocné či problematiku dárcovství orgánů – a konče asistovanou sebevraždou, eutanázií i nakládáním s těly zemřelých. Také u dvou posledních okruhů jsme se více zastavili na protější straně. Jak hledá svá stanoviska církev, naznačuje jediný český člen Papežské akademie pro život, uznávaný psycholog Jaroslav Šturma.
Zdá se, že všechna tato témata spojuje jediné – a to je nedostatek úcty. Úcty ke člověku, jeho danostem, jeho limitům i tajemství. Úcty, kterou postrádáme jeden k druhému, ale i k sobě samým. Přijímáme ještě – čtvrt století po vydání stejnojmenné encykliky sv. Jana Pavla II. –, že život je nedotknutelné dobro? Zveme vás ke společnému zamyšlení.