Vydání: 2016/8 Bratře, konečně spolu!, 16.2.2016, Autor: Martin T. Zikmund

To je sám o sobě důvod, proč tomu věnujeme tematickou dvoustranu. Nejde totiž o osobní sympatie mezi Františkem a Kirillem, ale o prolomení dávné nedůvěry, kterou ruští pravoslavní k římskému katolicismu chovali. O tom, jak dlouho se setkání moskevského patriarchy s papežem připravovalo, vypovídá osobní svědectví bývalého italského premiéra Montiho, který původně – bylo to ještě za předchozího pontifikátu – usiloval o to, aby se uskutečnilo v Miláně.
Ke sbližování mezi ruským pravoslavím a římským katolicismem přispěl zvláštní měrou zesnulý český teolog a kardinál Tomáš Špidlík SJ, a proto i jeho jméno se v tématu objevuje. Rozhovor s kardinálem Miloslavem Vlkem odkryje mimo jiné důsledky havanského setkání pro vztahy uvnitř pravoslavného světa, přičemž kardinál vyjádřuje naději, že se společné slavení eucharistie mezi katolíky a pravoslavnými uskuteční v dohledné době.
Navzdory všem rozdílům
Rozdíly mezi Františkem a Kirillem přitom jsou až do očí bijící. Téměř sedmdesátiletý patriarcha Kirill (občanským jménem Vladimir Michajlovič Gunďajev) je člověk sice velmi zkušený a zastávající různé funkce, rovněž je však známý svými spornými výroky a postoji. Od roku 1971 zastupoval ruskou pravoslavnou církev ve Světové radě církví v Ženevě, v roce 1984 se stal metropolitou Smolenska a Kaliningradu, později předsedou Oddělení vnějších církevních vztahů moskevského patriarchátu a konečně v roce 2009 patriarchou Moskvy a vší Rusi. Je znám jako obdivovatel Vladimíra Putina, jehož éru dokonce označil za „Boží zázrak“. Spolupráci se státem si ideálně představuje jako „symfonii“. Existuje podezření, že dříve spolupracoval s KGB.
Zatímco František volá často po míru, Kirill nazval ruskou intervenci v Sýrii „svatou válkou“. Také jejich životní styl je odlišný.
I při všech rozdílech ale oba představitelé společnou řeč nalezli, jak o tom svědčí i obsáhlé společné prohlášení.