Vydání: 2019/13 Biskupové reagují na zneužívání, 26.3.2019, Autor: Jiří Gračka

Z řady místních pastýřů a arcipastýřů přitom vyniká už šíří záběru. „Jako hudebník pořádal v paláci každý týden veřejné koncerty, jako vyučený zahradník založil olomoucké parky, výrazně podpořil stavbu divadla i přestavbu semináře, založil vítkovické železárny, zařídil obnovu univerzity, na níž prosadil češtinu jako vyučovací jazyk. Podporoval i českou literaturu a německým seminaristům uložil dobrou znalost češtiny jako podmínku působení v dvojjazyčné diecézi,“ vypočítává výsledky dvanáctiletého působení svého předchůdce Rudolfa Jana současný olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Do „své“ diecéze se potomek rakouského císaře dostal poměrně záhy, i když oklikou. Narodil se 9. ledna 1788 ve Florencii jako nejmladší syn pozdějšího císaře Leopolda II. „Původně plánovanou vojenskou kariéru s ohledem na špatný zdravotní stav opustil a věnoval se duchovní dráze: roku 1805 přijal tonzuru a nižší svěcení a záhy nato byl v Olomouci zvolen nesídelním kanovníkem a s ohledem na svůj původ ustanoven také biskupem koadjutorem s právem nástupnictví. V 17 letech se tak stal ‚čekatelem‘ na olomoucký arcibiskupský stolec,“ shrnuje Rudolfovo mládí historička Jitka Jonová z olomoucké teologické fakulty.
Na rozdíl od některých svých předchůdců ovšem podle ní habsburský princ vnímal arcibiskupský úřad vážně. Svědčí o tom skutečnost, že se roku 1811, po smrti kardinála Colloreda, nástupnického práva vzdal s ohledem na nízký věk a dosud nepřijatá vyšší svěcení. „Většinou žil ve Vídni, velmi cestoval a intenzivně se zajímal o hudbu a umění. Pro zlepšení svého zdravotního stavu pobýval také v lázních v Badenu a Ischlu,“ shrnuje historička.
Podruhé se už Rudolf Jan svěřené úloze nevyhnul a po smrti kardinála Trautmannsdorfa byl 24. března 1819, tedy právě před dvěma sty lety, zvolen arcibiskupem. Následovaly rušné měsíce: v červnu se stává kardinálem a od konce srpna do konce září pak postupně přijímá jáhenské, kněžské i biskupské svěcení. Nečekala ho snadná role. „Řím si od jeho volby sliboval zmírnění napětí mezi ‚josefinistickým Rakouskem‘ a Svatým stolcem, jeho starší bratr císař František II. zase doufal, že Rudolf bude plně podporovat státní zájmy,“ popisuje Jonová očekávání spjatá s novou hlavou olomoucké arcidiecéze.

Více v tištěném KT nebo na