Vydání: 2017/41 Do biskupské služby vstupují s lilií i mečem, 10.10.2017, Autor: Jiří Prinz

Jde pouze o extrémní situace, kdy je jasné, že volby nejsou svobodné, ale spíše demonstrují příslušnost občanů k nějaké totalitě. To ovšem nejsou volby v pravém slova smyslu, je to spíše karikatura voleb, něco, co si na volby jenom hraje. Takové volby pochopitelně nemají smysl.
Politika je součástí našeho života, to znamená, že v té míře, v jaké sledujeme svět kolem sebe, bychom měli sledovat i politiku. Křesťanství je ale také mimo jiné společenství, a proto je zapotřebí, aby se o těchto věcech otevřeně hovořilo i v církvi, abychom si zde vzájemně naslouchali a o těchto věcech otevřeně diskutovali.
Základních lidských hodnot, které přinášejí společenskou stabilitu a budují vnitřně pocitové vztahy mezi lidmi. Všechno, co rozeštvává, co staví na strachu, nebo naopak slibuje ráj na zemi, je základně neslučitelné s pravou křesťanskou nadějí. Bohužel i u nás jsou takové strany. Klasickým příkladem, který se nebojím zmínit, je Tomio Okamura. Jeho strana podle mě není pro křesťanského voliče přijatelná.
Musíme vážit obě hodnoty. Může se stát, že strana má velmi dobré ideály, ale lidé, kteří je v praxi realizují, jsou nedůvěryhodní. Stejně tak může nastat i opačná situace, kdy se poctivý člověk ocitne ve straně, která stojí na zásadně pochybných idejích. Obojí je špatné. Musíme hledat rovnováhu mezi kvalitou jednotlivých kandidátů a myšlenkami, které reprezentují.