Každý si zaslouží žít v bezpečí

Domácí násilí (DN) se odehrává za zavřenými dveřmi domovů, které by měly být útočištěm a oázou klidu. Někdy je těžké rozeznat, zda jde o týrání a násilí, nebo jsou to „jen běžné hádky“. O této problematice mluvíme s psychoterapeutkou Miroslavou Jančovou z Valašského Meziříčí, která pracovala přes osm let v charitním azylovém domu pro ženy v tísni.

Jak rozpoznáme domácí násilí? Existují některé specifické znaky, které by nám měly říct – pozor, to už není běžná domácí hádka, tohle není normální?

Domácí násilí se děje mezi osobami, které k sobě mají spřízněný vztah, je tam citová blízkost a ekonomická závislost. Zůstává často dlouho pečlivě tajeno a utajeno. Oběť se o tom stydí mluvit, často ani nejbližší rodina neví, co prožívá. Na rozdíl od běžné hádky je tu také jasné rozdělení rolí oběť – agresor. Intenzita násilí se zpravidla stupňuje a u oběti to často vede k postupné ztrátě schopnosti násilí zastavit a situaci řešit. To vše u běžných manželských rozepří absentuje.

Tento problém se podle odborníků nevyhýbá ani katolickým rodinám. Máte zkušenost, že v těch se to více tutlá, že by si ženy katoličky nechaly od manželů víc líbit, že se víc stydí přiznat i samy před sebou, že se u nich doma odehrává DN?

Kolem DN existuje řada mýtů, osobně bych některá tato tvrzení zařadila mezi ně. Pravdou je, že se odehrává ve všech sociálních, ekonomických a kulturních vrstvách, jde napříč světem bez rozdílu vyznání. Mám zkušenost, že věřící lidé jsou obvykle osvícenější, do vztahu s partnerem a dětmi jsou ochotni hodně investovat. Pokud se objeví takový případ, je v katolických kruzích více vnímán a násilné chování je radikálněji hodnoceno.

Existují lidé (oběti DN), kteří vědí, že u nich doma něco není v pořádku, ale přemýšlejí, zda není chyba v nich. S připomínkou toho, co slíbili při svatebním slibu (že budou s partnerem v dobrém i zlém), berou tuto životní situaci jako svůj kříž, úděl a situaci raději neřeší…

Je přirozené, že se nejdříve díváme, zda chyba není náhodou v nás. To ale u DN neplatí! Za násilí je vždy odpovědný ten, který se ho dopouští. Nikdy nenese vinu oběť. Nikdo nemá právo mne trestat za mé, mnohdy i smyšlené, chyby a omyly. Při manželském slibu jsme skutečně před Bohem partnerovi slíbili, že s ním „poneseme všechno dobré i zlé“. Tím se však jistě nezavazujeme před naším milujícím Otcem se zlem souhlasit. To bychom tento závazek špatně chápali. Obsahem tohoto slibu je, že když se partnerovi stane něco zlého (přijde o práci, stane se mu těžký úraz s celoživotními následky), zůstaneme mu po boku a budeme mu pomáhat nést jeho úděl nebo ho podporovat v těžkém období. My věřící především musíme rozpoznat zlo a odmítnout ho. Někdy i za cenu rozpadu manželství.

Kam se mohou lidé, na kterých je pácháno domácí násilí, obrátit? Někdy je agresor sleduje a nedovolí jim vyhledat pomoc. Existuje pro ně východisko?

Na internetu jsou dostupné organizace, jako je KOORDONA, ROSA, Bílý kruh bezpečí, RIAPS. Oběti se mohou obrátit i na azylové domy, kde jim sociální pracovnice poskytnou nejen potřebné informace, ale mnohdy i konkrétní pomoc. Většina zaměstnanců těchto zařízení má kurzy krizové intervence i školení a semináře pro práci s oběťmi DN. V případě fyzického násilí je možné okamžitě zavolat na policii, která má ze zákona možnost násilníka vykázat z bytu. Pokud agresor oběti brání vyhledat pomoc, je to pro ni velmi složitá situace. Má však své řešení. Může zde pomoci důvěrná osoba, která se s pomocí skontaktuje. Na adresách a linkách specializovaných pro oběti DN jí poradí konkrétní postupy tzv. „krizového plánu“, kterými by se oběť měla pak řídit.

Když mám podezření, že je týrán někdo z mých blízkých, jak mu mohu nejlépe pomoci? Často je např. psychické násilí špatně prokazatelné (modřiny jsou vidět). Je lépe s danou osobou, která je obětí, mluvit na rovinu, otevřeně?

Důležité je oběti naslouchat, věřit jí, nesoudit a neobviňovat. Říct jí, že násilí jejího partnera není její vina a že si zaslouží žít v bezpečí. Oběť násilí ujistěte, že neexistuje žádná omluva pro jakékoli formy týrání. Pomozte jí skontaktovat se s odbornou pomocí.

Co by měl udělat kněz, když se mu s tímto problémem svěří někdo ve zpovědi?

Úkol kněze a terapeuta je rozdílný. Každý z nich však může sehrát v životě oběti nebo násilníka významnou roli. Pokud si dovolím dát kněžím, kteří se s DN setkají, nějaká doporučení, spočívalo by v tom, aby před problémem nezavírali oči a povzbudili věřícího k vyhledání odborné pomoci. Vždyť na světě jsme mimo jiné proto, abychom si vzájemně pomáhali, porozuměli tomu, jaký úkol nám Bůh v našem životě svěřil, a respektovali hranice své role.