Jak poznali hvězdu, která ukázala na očekávaného krále?

Evangelista Matouš hovoří ve druhé kapitole o betlémské hvězdě, jež přivedla do tohoto judského města mudrce z veliké dálky. I oni se vydali na cestu plni očekávání. „A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí,“ (Mt 2,9–10). Jak vlastně v dobách Kristova narození lidé na Blízkém východě rozuměli hvězdné obloze a astronomickým jevům? Ohlédněme se do minulosti spolu s dr. Alenou Šolcovou, která se historií tohoto oboru zabývá.
(mach)

Astronomové starověkých kultur, včetně židovské, pozorovali pouhým okem především Měsíc a Slunce a v tabulkách zaznamenávali jejich pohyby. Podle Slunce se orientovali při putování po zemi a podle směru slunečního stínu umísťovali své stavby. Již v 6. století př. n. l. měřili Židé a jiné národy čas pomocí slunečních hodin. Větší význam ale kladli na pozorování Měsíce. Hvězdy, jejichž poloha je stálá, a souhvězdí v pásu cesty Měsíce a planet sloužily jako pomocníci k pozorování pohybu těchto nebeských poutníků. Staly se také ciferníkem nebeských hodin. Lidé se naučili podle jejich postavení určovat, za jak dlouho nastane svítání. Přesná orientace v pásu hvězd tedy měla pro naše předky praktický význam. Proto jej pokryli sítí několika souhvězdí. Princip dvanácti souhvězdí převzali od babylonských hvězdářů Řekové. A pod jejich vlivem byla i židovská komunita v egyptské Alexandrii, kde v době narození Krista tvořila dvě třetiny obyvatelstva.
Kromě Slunce a Měsíce pozorovali lidé té doby pohyby tehdy známých planet. Protože si je nedokázali nijak vysvětlit, tak vzájemnému přiblížení planet přisuzovali zvláštní význam.
V roce 7 př. n. l. se k sobě třikrát přiblížil do tzv. konjunkce Saturn s Jupiterem v souhvězdí Ryb. Podle tvrzení středověkých pramenů je Saturn planeta, která je považována za zvláštního ochránce Židů, a Jupiter je královskou planetou. Souhvězdí Ryb, kde se tyto dvě planety „setkaly“, bylo tehdy spojováno s posledními věcmi člověka, ale také s příchodem mesiáše a dodnes i s Palestinou. Není divu, že tato hvězdná předpověď narození krále Židů, založená na konjunkci Saturnu a Jupiteru v Rybách, tolik poděsila krále Heroda a vedla ho až k brutálnímu násilí. Tato historická událost je zachycena v Matoušově evangeliu, které vzniklo asi 70–80 n. l. Příběh také zaznamenal Josef Flavius ve svém díle Židovské starožitnosti kolem roku 100 n. l. Dobová pozorování této konjunkce jsou navíc doložena dvěma prameny: klínopisnou tabulkou ze Slunečního chrámu v Sipparu (tehdy významného astronomického centra) a egyptským papyrem zachycujícím pozorování z let 17 př. n. l. až 10 n. l.
ALENA ŠOLCOVÁ