Vydání: 2016/45 Papež František ve Švédsku, 1.11.2016, Autor: Kateřina Šťastná

„Nejtěžší je pro každého lékárníka určitě situace, kdy nastoupí do svého prvního zaměstnání,“ vzpomíná paní Petra. Ta se už během praxe při studiu setkala s paní magistrou, maminkou šesti dětí, která odmítala vydávat postkoitální antikoncepci (Postinor), a to pro ni bylo povzbuzením do dalších let.
Lékárníci ovšem potvrzují, že není lékárna jako lékárna. Jiné je to na malé venkovské lékárně, kde ke konfrontaci se svědomím nedochází tak často, a naprosto jiné v řetězcových lékárnách nebo při nemocnicích, kde je výdej antikoncepce na denním pořádku. A také záleží na kolektivu a zaměstnavateli, nakolik výhradu svědomí dotyčného pracovníka respektuje. „Znám několik kolegů a kolegyň, kteří buď úplně změnili obor, nebo museli změnit pracoviště, neboť to stávající bylo pro ně z těchto důvodů již neúnosné,“ vysvětluje Petra Zahradníčková. Morálně závažná dilemata musí podle ní řešit každý věřící lékárník. A i když se najde lékárna, která má pochopení a nenutí věřícího lékárníka k prodeji postkoitální antikoncepce, tu hormonální už většinou vydat musí.
„Lékárníci mají své příjmy postavené zejména na marži prodaného či vydaného zboží – na rozdíl od lékařů, kde pojišťovny platí za výkony. Takže když kvůli výhradě svědomí lékárník odmítne vydat hormonální antikoncepci, snižuje tím zisk majitele lékárny,“ vysvětluje Jaroslav Duda s tím, že zvláště menší lékárny s věřícími pracovníky si z ekonomických důvodů nedovolí hormonální antikoncepci nevydat. Podle něj se také řada věřících lékárníků bojí možného propuštění z práce v případě, že je budou mít za „potížisty“. „Já osobně jsem měl významný konflikt ve svém svědomí při vydávání hormonální antikoncepce, takže jakmile byla příležitost pracovat jako farmaceut mimo lékárnu, využil jsem ji a v lékárně nyní už nepracuji,“ přiznává Jaroslav Duda.
Petra Zahradníčková to vidí z jiné strany: „Často si v této souvislosti vzpomenu na to, co mi říkal můj švagr, který je katolický kněz: ,Pokud by všichni svědomití, zodpovědní a katoličtí lékárníci z tohoto důvodu v lékárnách nepracovali, kdo by tam zůstal?‘ – Není lepší šířit osvětu mezi pacienty, studenty či kolegy, upozorňovat na morální i zdravotní problémy související s užíváním hormonální antikoncepce než od toho dát ruce pryč a více se nestarat? Myslím, že kdyby ženy věděly, jaké následky a zdravotní komplikace hrozí, velice by to zvažovaly – a určitě nejen ty věřící,“ uzavírá Petra Zahradníčková.
„Důležité je, abychom jako věřící lékárníci o sobě věděli, abychom mohli spolupracovat a navzájem se povzbuzovat,“ vysvětluje Jaroslav Duda další z důvodů, proč vznikl spolek Lékárníci pro život. A připojuje svou nespokojenost s tím, že gynekologové dostatečně neinformují pacientky o možných zdravotních nežádoucích účincích hormonální antikoncepce, ještě méně pak o dalších rizicích, jako je například možný postfertilizační účinek (při ukončení života vzniklé lidské bytosti ještě před rozpoznáním těhotenství).