Vydání: 2008/43 20 let od úmrtí boromejky matky vojtěchy hasmandové, 21.10.2008

Mnohé z nás, také já, vděčíme Matce Vojtěše za to, že jsme i v době totality mohly uskutečnit své řeholní povolání. V kongregaci je dosud 44 sester, které tajně přijímala, 21 z nich ještě stačilo složit do jejích rukou věčné sliby. Dva měsíce před smrtí mě přijala k rozmluvě, ze které si vzpomínám zvláště na tuto větu: „Sestřičko, já se už na vše nyní dívám jakoby z jiného břehu... Jen láska má cenu!“  

Matka Vojtěcha odešla k Pánu Bohu před 20 lety. Za tu dobu se změnila situace ve státě, v církvi i v naší řeholní rodině. Když umírala, bylo v kongregaci 351 sester, dnes je nás 173. Je zde ale nová generace sester, která Matku Vojtěchu osobně nezažila.
Matka Vojtěcha milovala církev. Pamatuji si, jak nám s radostí, úctou a dojetím vyprávěla o své návštěvě u papeže Jana Pavla II. v roce 1979. Při vizitacích a formaci jsem na ní viděla nevšední horlivost naplnit přání církve, vyjádřené koncilem, v obnově liturgické, biblické i eucharistické.
Učila nás modlitbě nad Písmem svatým, zavedla pravidelné společné „sdílení“ v komunitě nad nedělními liturgickými texty, velmi nás povzbuzovala ke spontánní modlitbě chval, díků a proseb. Ctila Ducha Svatého, často nás vyzývala, abychom žily charismaticky, to znamená opravdově prožívaly řeholní povolání, které je darem Ducha Svatého a vyrůstá z křestního zasvěcení. Důraz kladla na důvěrnou osobní snoubeneckou lásku k Ježíši Kristu. K tomu všemu využívala duchovního vedení otcem J. E. Urbanem.

Prostá a přesto noblesní
Dodnes mi zůstaly v srdci osobní rozmluvy s ní. Vždy se ptala, jak se mi daří v modlitbě, zvláště rozjímavé, a životu v Boží přítomnosti. Dovedla konkrétně poradit. Leželo jí na srdci, aby také naše vztahy v komunitách byly dobré a upřímné. S odstupem času oceňuji její diskrétnost.
Velmi dobře ovládala, jak bychom to dnes nazvali, management. Nezasahovala do kompetence jiné sestry. Formovala nás také tím, že dovedla dávat důvěru. Chovala se velmi ukázněně a přitom přirozeně, byla obyčejná, prostá a přesto noblesní, asketická a vůči sobě velmi náročná. Měla cholerickou povahu, někdy působila přísným dojmem, ale vždy jsem cítila, že nás má moc ráda. Nikdy nemluvila o tom, co zlého prožila ve vězení. Říkala: „Byla to plodná léta v síti Boží lásky.“
Po celou dobu služby v úřadu generální představené byla svou osobností silnou oporou a stabilizačním prvkem. Kongregace po jejím úmrtí a také v souvislosti s vnějšími změnami ve společnosti po roce 1989 zaznamenala určitou krizi, která je prostředkem očisty a růstu.  
Impuls k započetí kauzy blahořečení Matky Vojtěchy vyšel od brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho. Matka Vojtěcha je první boromejkou, u které proces blahořečení probíhá. Denně se na ni obracíme s prosbou o přímluvu za potřeby našeho společenství, a také na úmysly lidí, kteří nás o modlitbu na její přímluvu žádají. Věřím, že se za nás přimlouvá.
Matka Bohuslava Kubačáková, generální představená Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského