- Katolický týdeník

„Spolehněte se na Boha a udeřte!“ Těmito slovy ukončil dne 8. listopadu 1620 karmelitán a ideový vůdce katolických vojsk Dominik à Jesu Maria svou řeč před bělohorským střetnutím s oddíly českých stavů. Jeho strana bez větší námahy zvítězila – a skončilo tak také dvouleté období, kdy si česká protestantská šlechta pokoušela otevřenou konfrontací s Ferdinandem II. vynutit vstřícnější náboženské i politické zřízení.

Porážka stavovského povstání neznamenala jen hromadnou popravu jeho iniciátorů či bolestné loučení protestantských intelektuálů s vlastí, jak je známe ze školní četby. Prohraná bitva se stala spouštěčem války, jež v následujících třech desetiletích fatálně zasáhla celou Evropu, konfederační politická ustanovení nahradila absolutistickým „zemským zřízením“ a znamenala též krok nazpět ve snahách o soužití křesťanů katolického a vícero protestantských vyznání. Ačkoliv nejspíš znesvářeným stranám nešlo tolik o otázky víry jako o vliv či politické výhody, ještě po staletích se zásluhy o vítězství katolické strany připisovaly Panně Marii Vítězné. Bělohorská událost však nedala českým dějinám jen toto rozporuplné dědictví: dějepisectvím, výtvarným uměním i literaturou díky ní promenují postavy zimního krále Fridricha Falckého, „proradných“ místodržitelů Slavaty a Martince svržených z oken Pražského hradu do hnoje, sedmadvaceti českých pánů popravených na Staroměstském náměstí či jejich záhadného kata Jana Mydláře. Ty během staletí získaly obrysy doslova monumentální – stejně jako dobové události nabyly tvářnost „národního traumatu“. Tato dvoustrana je skromným pokusem nahlédnout pod povrch mýtu a podívat se na české stavovské povstání, jeho protagonisty a na náboženské souvislosti co možná bez brýlí té či oné ideologie.