Vydání: 2022/19 S Pannou Marií na cestu k míru, 3.5.2022, Autor: Karolína Peroutková

Příloha: Doma 19

Jak vychovat dobrého člověka? Zvláště pedagogové, vychovatelé i rodiče jsou těmi, kteří se v nepřeberném množství nejrůznějších výchovných směrů snaží najít nesnadnou odpověď. Mnozí ji našli v Kettově pedagogice, tedy výchovném směru, který vychází z křesťanského pojetí člověka. Původně se také rozvíjel jako katecheze předškoláků.
„Pedagogika Franze Ketta mi v dnešní uspěchané a na výkon zaměřené době znovu připomněla, na čem záleží. Uvědomila jsem si důležitost vztahů a života v nich, také jak moc je dobré dát šanci a prostor každému jedinci. Cítím potřebu zpomalit v procesu vzdělávání, jít cestou skrze smysly k podstatě věci, ubrat na výkonnosti,“ říká Hanka Švejdová, lektorka odborných seminářů předškolní pedagogiky. Ocenila také mnoho zajímavých pomůcek, hry s nimi. A především, jak sama říká, samotnou ji ta práce těší a zklidňuje.
Dobro a láska
Mnohdy jako bychom zapomněli, že svůj žijeme svůj život především ve vztazích. Častou dnešní stížností dětských psychologů je, že mnoho stresu a úzkostí u dětí pramení z toho, že tráví příliš mnoho času ve virtuálním, osamoceném světě. „Mottem naší školky je ‚vytvářet a prohlubovat láskyplný vztah dětí k přírodě, k druhým lidem a k sobě samým‘,“ říká Petra Černá, ředitelka univerzitní Přírodovědné školky Rybička při Karlově univerzitě. Podle ní Kettova pedagogika poskytuje nejen inspiraci, ale především návod k tomu, co dělat. Přitom dává smysl a přesah všemu kolem nás i v nás, umožňuje žasnout a radovat se. „Cítím se více na svém místě i ve své práci, do níž se stále víc těším. Tato pedagogika učí nás učitele i děti tomu nejdůležitějšímu, oč vlastně v životě jde, rozvíjí hodnoty a naše postoje, které rezonují s naší vnitřní pravdou, dobrem a láskou,“ dodává ředitelka. Podle ní je to pedagogika, kterou v dnešním životě nezbytně potřebujeme a která ukazuje cestu, kam při výchově směřovat do budoucna. Velkou oporu poskytuje Společnost pedagogiky Franze Ketta, v nabídce jsou semináře, literatura, výchovné koncepce, diskusní fórum. „Praktické semináře, kterými postupně už řadu let procházím, mi ještě nezevšedněly. Přináší mi stále novou inspiraci, reflexi i sebereflexi, prožitek krásy a společenství. Zvláštní místo má v tomto způsobu práce vnímavost, s jakou je k člověku samotnému a k tematickým obsahům přistupováno,“ vysvětluje dále například pedagožka a řeholnice Hana Jarošová z kongregace Chudých školských sester Naší Paní, ředitelka křesťanské MŠ Karolínka ve Slavkově u Brna.
Obrazy uprostřed nás
Pedagogika Franze Ketta je plná her s vizuálně zajímavými pomůckami, doplněná o příběhy a písně, se zájmem o jednotlivce a jeho tvořivost. I to upoutalo tuto paní ředitelku: „Zcitlivění na detail konkrétního předmětu nebo příběhu mě vtahuje do přemýšlení, ‚útok‘ na vnímání všemi smysly vede postupně přes promýšlení obsahů a jejich ztvárňování ke smyslu, ke vztahu. Obrazy, které při práci vznikají ve středu naslouchajícího společenství, vyprávějí a zasahují nitro.“
Tato pedagogika dokonce podle paní ředitelky pomáhá v naplňování poslání její kongregace – být pevně zakořeněni, vést sebe, děti i tým ke vnímání toho, co je podstatné. Přitom se „nechat ofoukávat jinakostí“ a dál jít spolu a radovat se ze života, i když se právě nedaří – „víme, že nejsme sami“.
Právě zpomalení a možnost mít čas pozorovat sebe i jiné oceňuje katecheta Jakub Keller, evangelický farář v Horní Čermné: „Pro mne to byl radostný objev. Učím se víc a víc promýšlet přípravu na katechetická setkání jako pozvání na cestu ‚krok za krokem‘. Těší mě střídavá pozornost k tomu, co je společné, a k tomu, co je osobní. Poznal jsem, že se nemusí spěchat. Že mohu mít inspirující pomůcky, a hlavně, je tu místo pro každého.“