Svoboda a odpovědnost umělce
16. 10. 2018
Existuje „umění nečisté a zlořečené“, jak kdysi napsal Karel Čapek? Není každé lidské umění plodem kreativity a je „mimo dobro a zlo“? Po nedávné bouřlivé debatě o tom, co ještě je a co už není umění, se ukazuje, že jde o stále aktuální téma.
Vydání: 2018/42 Sedm nových přímluvců v nebi, 16.10.2018
Příloha: Perspektivy 42
Navzdory Nietzschemu, otci postmoderních sofistů, umělec Bohem, jeho vůle absolutní, neumí tvořit samu látku, ale pouze ze stvořené látky, a imunní vůči útokům pýchy a domýšlivosti. Naopak pravá kreativita by měla být rozvinutím daru tvořit „s láskyplnou dobrotivostí“ v harmonii s Tvůrcem.
Řečeno slovy Listu papeže Jana Pavla II. umělcům:
Pozvání ke kráse
Vznešená slova vyslaná papežem o slavnosti Zmrtvýchvstání L. P. 1999 umělcům byla míněna jako pozvání ke kráse a tvorbě a výrazem ubezpečení o důstojnosti a nezbytnosti jejich poslání. Ať jsou umělci věřící či nevěřící, nemohou nebýt těmi, kdo hledají, milují a následují krásu, o níž Platón podotýká, že „v její přirozenosti se jeví moc Dobra“, a o níž Dostojevskij ústy jedné ze svých postav pronáší, že „krása spasí svět“. Tato víra v sílu a moc krásy a v její intuitivní radostné pochopení byla společně sdíleným východiskem papežových úvah. Proto otázku odpovědnosti umělce připomíná (pouze) ve dvou oblastech: zodpovědnost za uměleckou „hřivnu“ před Bohem a lidmi a zodpovědnost za umění před společností.
K prvnímu list podotýká:
K druhému připomíná, že tvorba není bez nebezpečí a bez pokušení:
