6.6.2013, Autor: Kateřina Šťastná

Ve stejnou dobu, tedy od 17 do 18 hodin našeho času, se koná eucharistická adorace v čele se Svatým otcem ve svatopetrské bazilice, ale také ve všech ostatních katedrálách, bazilikách a kostelích na celém světě. Zatímco na Islandu mají v tuto dobu tři hodiny odpoledne, ve Vietnamu se věřící k adoraci scházejí v deset hodin večer, v Tichomoří je jedna hodina po půlnoci. Za historickou událost označil tuto modlitbu arcibiskup Salvatore Fischiella, předseda Papežské rady pro novou evangelizaci. Je to totiž vůbec poprvé, kdy se takto podařilo sjednotit svět k modlitbě. A asi je to i poprvé, kdy to někoho napadlo. „Je to úžasná myšlenka,“ zaznívá mezi našimi farníky.

Zatímco skrz otevřené dveře kostela je slyšet bubnování deště, myslím na všechny, kteří jsou postižení současnými povodněmi. Také jsem kdysi, coby dobrovolnice, jela do postižených oblastí a mám živě před očima, jak ti lidé byli šokovaní, zdrcení, smutní nebo ještě nechápali, co se to vlastně stalo…

A snažím se také představit si lidi na opačných koncích země, jak se modlí úplně stejně jako my. Kolik jich asi může být? Wikipedia uvádí, že římských katolíků je asi 1,13 miliardy, což je 17,5 % populace. A ne všude je pro věřící snadné se této společné modlitby zúčastnit. Jak uvedlo Radio Vaticana, například pro místní církve na Šalamounových ostrovech nebo Papui Nové Guineje je toto noční bdění spojeno s nemalými problémy. Jak potvrzuje jeden tamní biskup: „Lidé ve vesnicích nemají elektrický proud a v mnoha farnostech je nebezpečné pohybovat se ve tmě. Navíc v současném období dešťů mnohé vesnice sužují záplavy.“ Přesto se i tato místa k adoraci připojila. Úmysl papeže byl za církev rozptýlenou ve světě a dnes shromážděnou v adoraci Nejsvětější svátosti na znamení jednoty a za druhé za všechny, kteří v různých částech světa zažívají utrpení nových forem otroctví, jsou oběťmi válek, obchodu s lidmi, obchodu s drogami a „otrocké“ práce. Za děti a ženy, které jsou vystaveny jakékoliv formě násilí.