Štědrost sv. Mikuláše stále inspiruje

Často již mnoho dnů před svátkem biskupa sv. Mikuláše hlásí půjčovny kostýmů po celé republice, že alb, ornátů, biskupských berel a miter se jim nedostává. Stejně tak čertovských kostýmů a bělostných andělských říz i křídel. Mikulášův svátek v ten den sice nezaplní kostely, ale světcovu legendární štědrost si během nadílky v různých krajových obdobách připomenou lidé alespoň nepřímo.

„Zájem o Mikuláše je každoročně obrovský a neuspokojitelný. Objednávky bereme už od října a pátého i šestého prosince máme otevřeno pouze pro vyzvednutí kostýmů Mikuláše, čertů a andělů. Ostatní zákazníci by se tu kvůli čekání asi nervově zhroutili,“ prozrazuje Michaela Štěpánová z jedné z pražských půjčoven kostýmů.
V posledních letech se v ulicích měst často objevuje namísto biskupa Mikuláše s tradičním průvodem červený Santa Claus v téže společnosti. A nejen to. Pozornější zákazníci obchodních řetězců s pobavením upozorňují, že pod staniolovým obalem biskupa se často skrývá čokoládová figurka Santy v čepici s bambulkou. „Ne, pátého prosince Santu Clause do ulic neposíláme. Nepleteme si to. Chlapík v červeném prý na západ od nás leze o Vánocích krbem a nosí pytle dárků. Tenhle kostým u nás ve svátek sv. Mikuláše nikdo nedostane. Půjčujeme jenom Mikuláše, čerty a anděly,“ ujišťuje Michaela Štěpánová.
Pro spoustu lidí je konfrontace s kostýmem sv. Mikuláše jediným setkáním s „biskupem“. „Stalo se mi jednou v Berouně, že jsme šli z fary do kostela průvodem. Stál tam na střeše pokrývač, který křiknul na parťáka: Hele, Mikuláš. Tak jsem mu odpověděl, že bych potřeboval ještě čerta a jednoho támhle u komína vidím,“ vzpomíná se smíchem ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz. Dříve prý dělal Mikuláše mladšímu bratrovi Zdeňkovi (dnes také knězi – pozn. red.). „Když jsem pak v osmdesátých letech farářoval v Těšíně, chodil jsem do rodin. Pozvala mě také jedna babička, abych přišel za vnoučkem. Když jsem po něm chtěl, zda zná nějakou modlitbu, nabídnul mi básničku o Leninovi. Trval jsem na modlitbě, ale nepochodil jsem,“ vzpomíná biskup. Nejčastěji ho však za Mikuláše označují malinké děti v náručí maminky na cestě k oltáři. „Vždycky se zastavím, usměju se, udělám křížek a jdu dál,“ uzavírá biskup Lobkowicz.