Vydání: 2016/49 Adventní doba zve ke ztišení, 29.11.2016, Autor: Jiří Macháně

Na této dvoustraně se ohlížíme za kardinálem Josefem Beranem a připomínáme tak i proces jeho blahořečení, který zahájila pražská arcidiecéze v roce 1998. „Do povědomí našich věřících snad vstoupí příběh člověka, který ve složité době s Boží pomocí obstál,“ říká o beatifikačním procesu autorka jeho biografie Stanislava Vodičková, s níž níže přinášíme rozhovor.
Už v minulém vydání KT se mohli čtenáři seznámit v životopisné příloze s osudy tohoto 33. pražského arcibiskupa. Byl vězněm nacismu i komunismu. Po komunistickém převratu v roce 1948 odmítl učinit církev vazalem komunistické moci. Vystoupil proti režimem založené podvratné Katolické akci a exkomunikoval a suspendoval kněze Josefa Plojhara, který i přes zákaz přijal místo v komunistické vládě.
Během dalších let mu bylo znemožněno spravovat diecézi a byl internován na řadě míst po celé zemi – a to pod stálým dohledem StB, která se jej pokoušela kompromitovat. Do nápojů a pokrmů mu byla míchána afrodiziaka v naději, že bude možné natočit nějaké kompromitující scény s řeholnicí, která se o něj starala. Akce skončila fiaskem.
V roce 1963 byl propuštěn z internace, ale nesměl se zdržovat v hlavním městě ani vykonávat svůj úřad. O dva roky později jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Komunisté arcibiskupu Beranovi povolili odjet ze země do Říma na slavnostní předání kardinálského klobouku. Už nikdy se ale neměl vrátit.
Po jmenování kardinálem žil Josef Beran jako vyhnanec ve Věčném městě. Tam se zapojil do práce II. vatikánského koncilu, na němž vystoupil s projevem o svobodě svědomí a žádal bezvýhradné vyhlášení zásady náboženské svobody. V Římě založil České náboženské středisko Velehrad. Po sebeupálení Jana Palacha přednesl ve Vatikánském rozhlase projev, v němž sice neschválil Palachův čin, ale vyzdvihl jeho ideály.
Kardinál Beran zemřel 17. května 1969 na rakovinu plic v římské papežské koleji Nepomucenum, kde bydlel. Po své smrti byl kardinálem Šeperem označen za druhého svatého Vojtěcha. Je jediným Čechem, který je pohřben po boku papežů v kryptách svatopetrské baziliky v Římě – stalo se tak kvůli zákazu komunistické vlády převézt jeho tělo do vlasti.
„Svým životem dával oběti význam a smysl. Je to autentický svědek živého Krista, který nás nutí se zamyslet nad vlastním praktikováním víry,“ zdůrazňuje Stanislava Vodičková a dodává: „Jeho beatifikace není tedy jen hodnotový vklad do novodobých národních dějin. Jeho zápas o pravdu a dobro je pro nás svědectvím do dnešních dnů.“