Vydání: 2004/32 Ekumenická manželství, 31.8.2004

Pohled katolické církve na ekumenické sňatky
Kodex kanonického práva z roku 1917 zakazoval bez výslovného dovolení kompetentní autority manželství katolíka s nekatolickou stranou. Jako podmínky k jeho udělení se vyžadoval spravedlivý a vážný důvod, záruka, že katolická strana vytrvá ve víře, stejně jako povinnost snažit se o obrácení nekatolického manžela ke katolické víře. Takové manželství se většinou neuzavíralo v kostele, ale jen v sakristii s jednoduchým obřadem.

Nový přístup k ekumenickým vztahům, který byl postupně formulován v protestantských církvích a také v katolické církvi zvlášť během II. vatikánského koncilu, se zajímal nejen o povinnosti katolíka, ale i o svědomí a náboženské postoje nekatolíka. Normy týkající se smíšených manželství vydal v roce 1970 papež Pavel VI. Vycházely z učení II. vatikánského koncilu a později v roce 1983 byly přejaty také do nového Kodexu kanonického práva.

SOUČASNÉ PŘEDPISY
Současný Kodex kanonického práva (1983) stanoví, že k uzavření manželství mezi křesťanem-nekatolíkem a křesťanem-katolíkem je třeba zvláštního dovolení od místního ordináře (biskup, generální a biskupští vikáři - pozn. red.).

K uzavření manželství mezi nepokřtěným a katolíkem je potřeba dispens (výjimka - pozn. red.), který uděluje rovněž místní ordinář. V obou případech ve snubním protokolu katolická strana podepisuje, že se bude snažit zachovávat a rozvíjet svou víru a žít podle ní a že se bude snažit pokřtít a vychovat děti v katolické církvi. Zároveň slibuje, že bude respektovat náboženskou svobodu partnera a bude se starat o jednotu a stálost manželství. Nekatolická strana pouze prohlásí, že byla s příslibem seznámena, aniž by měla povinnost se k tomu nějak formálně vyjadřovat. Obě strany musí být při této příležitosti poučeny o katolickém pojetí manželství a rodiny.

RODINA JE NA PRVNÍM MÍSTĚ
Povinnost katolických rodičů vychovat děti v katolickém náboženství je pro církev tak důležitá, že kanonické právo (kánon 1366) stanoví: „pokud katoličtí rodiče dají pokřtít nebo vychovávat děti v nekatolickém náboženství, mají být potrestáni nápravným nebo jiným spravedlivým trestem“. V manželství dvou katolíků je toto ustanovení srozumitelné. V případě smíšených manželství se Ekumenický direktář (1993) snaží skloubit povinnost katolíka s právem na náboženskou svobodu a jednotu manželství a slibuje, že pokud přes veškerou snahu děti nejsou pokřtěny a vychovány v katolické víře, katolický rodič neupadá do trestu stanoveného církevním právem. Svou povinnost má naplňovat tím, že bude aktivně přispívat ke křesťanské atmosféře domova a bude žít tak, aby si v jeho rodině všichni mohli vážit specifických hodnot katolické tradice.

OČIŠŤOVAT A PROHLUBOVAT SVOU VÍRU
Na Kodex kanonického práva i Ekumenický direktář navazuje nejnovější směrnice České biskupské konference z roku 1999, která se zabývá také liturgií smíšených sňatků, varuje před podceňováním rozdílů ohledně náboženské víry a zmiňuje problémy, ke kterým ve smíšených manželstvích může docházet.

Důležitým dokumentem pro smíšená manželství je apoštolská adhortace Jana Pavla II. Familiaris consortio z roku 1981. Svatý otec v ní zdůrazňuje, že smíšené manželství může přinášet těžkosti, ale je zvlášť cenné, když jsou oba manželé věrni své víře a žijí společně podle křesťanských hodnot. Tito lidé mají prohlubovat a očišťovat svou víru a žít tak, aby svým náboženským přesvědčením nepůsobili proti jednotě v rodině. Zároveň Jan Pavel II. vyzývá katolické duchovní, aby - pokud to je možné - navázali kontakt s duchovním z církve, do které patří druhá strana v připravovaném manželství, a zároveň žádá lidi z farnosti, aby byli k situaci manželů chápaví a vstřícní.

Podle pracovního textu připraveného pro studenty TF JU v Českých Budějovicích připravila kab.

Ilustrační snímek