Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

'S vámi jsem bratr a pro vás jsem otcem'

11. 3. 2008

Tisk

Vydání: 2008/11 Chápe kněze nejlépe kněz?, 11.3.2008, Autor: Jiří Macháně

Valná většina z nás vyrostla – a doposud žije – v rodině. Víme, jaké to je, známe své role, umíme řešit problémy, které toto prostředí přináší. Existují ale i jiné typy společenství, do kterých až tak nevidíme, ačkoli jsme s nimi v občasném kontaktu. Laici na vlastní kůži farářský nebo řeholní život zkrátka zažít nemohou. Nahlédnout do světa kněží a jejich společenství jsme se vydali spolu s biskupem Pavlem Posádem.

Co je pravdy na tom, že knězi rozumí a chápe jej nejlépe zase kněz?

Já bych to tak nevymezoval. Je mnoho lidí, kteří skrze svou lásku rozumí druhému člověku a dovedou ho pochopit. Jeden duchovní autor tvrdí, že když milujeme druhého, čteme v něm jako v otevřené knize. Z druhé strany je pochopitelné, že ten, kdo nese stejný úděl, stejné povolání, může více pochopit. Tady bych opět citoval jednoho velmi moudrého, dnes už zemřelého kněze, který často opakoval: „Kdo neprožil, nepochopí!“

Kněz z povahy svého povolání usiluje o to, aby rozuměl laikům. Myslíte si, že to platí i naopak – tedy že se laici snaží hlouběji porozumět životu kněze a pochopit ho?
Kněz je povolán, aby se snažil lidem mnoha skupin (dětem, seniorům, manželům, svobodným, zasvěceným osobám) nejen rozumět, ale také umět pochopit jejich situaci a kvalifikovaně jim pomoci. To patří neodmyslitelně k jeho úkolům a k jeho službě. A jestli to platí i obráceně, zda laici chápou krásu i těžkosti kněžského života? Na to nám odpovídá sv. František ve své známé modlitbě: „Dej, Pane, abych více chápal, než byl pochopen, abych více miloval, než byl milován.“

Nevzniká riziko, že když kněží řeší některé problémy uvnitř svého společenství, chybí jim odstup? Tím, že o nich hovoří, se vlastně jenom vypovídají a mohou se utvrdit ve svých pocitech, ale problémy nemusí být vyřešeny. Může v tom pomoci „někdo“ zvenčí, třeba i laik?
Problémy rodiny se mají řešit vždy nejprve doma, v rodině. Stejně tak i knězi může porozumět a také pak pomoci nejvíce ten, kdo ví ze své vlastní zkušenosti, jaká specifika obnáší kněžský život. Radí-li se kněz s knězem, případně problém předloží v kněžském společenství, má naopak zaručenou mimořádnou míru nadhledu. Odstup by chyběl, pokud se radí kněz – nebo obecně můžeme říci každý člověk – jen sám se sebou. Ale nevylučuji možnost a někdy i nutnost, že v určité situaci může kvalifikovaně pomoci laik. Zvláště pokud se jedná o odborníka.

U kněze hrozí – podobně jako u ostatních exponovaných a náročných povolání – vyhoření. Čím mohou spolubratři v takové situaci pomoci více než třeba psycholog či psychoterapeut?
Dnes se o syndromu vyhoření nejen často píše a hovoří, ale bohužel se s ním i často setkáváme. Z řešení tohoto problému bych nevylučoval spolupráci všech, kdo mohou pomoci – tedy i psychology nebo psychoterapeuty, o kterých se zmiňujete. Je však nesmírně důležité syndromu vyhoření předcházet. Na tento neduh není jednoduché dát snadný recept. Je známo, že syndrom vyhoření je z velké části zapříčiněn rozechvěním rovnováhy osobnosti. Dotyčný totiž dopustí určitý nepořádek ve svém životě: neumí například odpočívat, zapomíná na určité nutné prvky duchovního života, vynechává modlitbu. Velkou prevencí proti vyhoření je přítomnost pravidelného duchovního vedení a nenahraditelná je také úloha zpovědníka. Jinými slovy: jedná se o snahu vést zdravou životosprávu, mít dobré kněžské společenství, snažit se o rovnováhu mezi akcí a kontemplací, mezi činností a modlitbou.

Působil jste jako spirituál v semináři – už v této době vznikají budoucí celoživotní kněžská přátelství – jak jsou bohoslovci vedeni k životu v kněžském společenství?
Kněžský seminář má za výchovu ke kněžskému společenství opravdu velikou zodpovědnost a zároveň má k tomu také celou řadu nástrojů. Už to, že se zde žije společně po dlouhý čas, a to dvacet čtyři hodin denně, je veliká škola společenství. Tam se naprosto spontánně učíme nejen společně žít, ale také spolupracovat a dělit se o radosti i bolesti, které přináší život. Chtěl bych ale upozornit na nebezpečí záměny dvou pojmů: kněžského přátelství a kněžského společenství.
Kněžské přátelství je mimořádný dar, určitý poklad, který mohu mít a je dobře, když ho mám, ale kněžské společenství je něco mnohem širšího. Znamená to, že se učím pracovat a žít nejen s těmi, kteří jsou mi blízcí a přátelští, ale toto společenství mi také umožňuje žít a spolupracovat se všemi, kteří jsou vedle mě, a to i navzdory naší jinakosti, rozdílnosti povah a zájmů. Ne každý kněz má povolání k životu v komunitě, ale každý kněz nutně musí umět spolupracovat a žít v kněžském společenství, nakolik je to pro něho možné (viz Dekret o službě a životě kněží Presbyterorum ordinis čl. 8).

V době svého biskupského působení v litoměřické diecézi jste hodně jezdil mezi kněze na vikariátní konference. Znáte také diecézní klérus z Moravy. Liší se kněžská společenství v této severočeské diecézi od těch v oblastech s vyšší religiozitou – a co je ovlivňuje?
Rozdíly samozřejmě jsou. Je to podobné jako s vínem. To, které se vypěstuje na jižní Moravě, je úplně jiné než to, které zraje v severních Čechách. Podobné zákonitosti platí v tom, jak bude vypadat duchovní tvář jednotlivého kněze nebo i celého diecézního společenství. A to ovlivňuje mnoho faktorů. První obraz o knězi si kněz často nese jako ideál ve svém srdci už z dětství a mládí – je ovlivněn mnoha vzory. Pak je důležitá výchova, formace a vzdělání na teologické fakultě a v semináři. Nedocenitelnou úlohu pro dobré a fungující kněžské společenství v diecézi má pak biskup a jeho nejbližší spolupracovníci – vikáři. Nezanedbatelnou roli hraje také farní společenství, které může kněze nést a pozvedat, nebo také ubíjet.

Biskup je knězi spolubratrem, ale zároveň je i jeho nadřízeným. Jak a kdy se tyto role proměňují? Kdy mu je bratrem a kdy musí začít vystupovat jako šéf?
Odpověď na vaši otázku nacházíme už u sv. Augustina. Ten hovoří o vztahu ke svým svěřeným. „S vámi jsem křesťan a pro vás jsem biskup.“ Podobně to platí o vztahu biskupa k jemu svěřeným kněžím. „S vámi jsem bratr a pro vás jsem otcem.“
Biskup je především také kněz, a proto bratr mezi bratry. Ale navíc je povolán být mezi nimi prvním a služebníkem všech. Je-li úloha biskupa chápána jako služba lásky, nemohou vznikat žádné problémy nebo nějaká napětí. Prvenství znamená více sloužit, a tedy více milovat.


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou