- Katolický týdeník

Starověké civilizace, vznik státu, dějiny českých zemí a osobnosti na jejich úsvitu – v první řadě svatý Václav. To jsou témata, o nichž s námi hovořil profesor Petr Charvát.

Jste archeolog a historik; jdou tyto dva obory vždy ruku v ruce?

Vztah archeologie a historie, přesněji řečeno písemných a hmotných pramenů k dějinám dané pospolitosti, představuje pozoruhodné a provokující téma. Stěžejní přitom je, že se zorná pole obou disciplín liší. Archeologie vidí něco jiného než historie písemných dokumentů. To dává na jedné straně podnět k řadě nedorozumění – ať už jde o „archeologické důkazy pro údaje písemných pramenů“ nebo o „písemná svědectví potvrzující (či vyvracející) svědectví pramenů archeologických“. Výpovědi obou disciplín nelze jednoduše převádět
jednu v druhou. Na straně druhé výsledky obou vědních oborů podstatně zmnožují množ-
ství informací, které máme k dispozici pro poznání minulosti. To je velmi cenné.

Zabýváte se problematikou starověkých civilizací Blízkého a Středního východu. Zkoumáte ji i na místě?

V oborech studia starověkých civilizací Blízkého východu mě zajímá týž problém jako v dějinách středoevropských – otázka vzniku státu a civilizace užívající písma. Fascinuje mě okamžik, kdy si lidé poprvé uvědomili, že mají všichni cosi společného a že spravedlivé a správné uspořádání věcí veřejných musí brát tuto skutečnost v úvahu. Ve státním zřízení již neplatilo, že „příbuzný je člověk, kterého nesmím zabít,“ a mohu tedy připravit o život každého, kdo mým příbuzným není. Spatřuji ve státu společenskou normu určitého stavu lidské mysli. Zajímá mě, jak a kde k tomu lidé dospěli poprvé, když ještě neměli k dispozici vzory, jimiž by se inspirovali. Z pěti až šesti ústředí, kde byly vytvořeny prvotní státy – Egypt, Mezopotámie, Indie, Čína, Střední a snad i Jižní Amerika – se mi podařilo na vlastní oči spatřit čtyři.

Celý článek je k dispozici jen platícím čtenářům - elektronické předplatné k dispozici zde.