Vydání: 2016/43 Sedm statečných, sedm svatých, 18.10.2016, Autor: Alena Scheinostová

Smyslem naší komise je dosáhnout toho, aby se evangelium stalo v SAR kulturní realitou. To znamená, že už ráno vstanete s myšlenkou na evangelium, že se rozhodujete a jednáte v duchu evangelia. Jeho poselství by mělo prozářit každodenní život u nás a také ho uzdravit a umožnit, aby se naše národní kultura skrze ně stala lepší.
Jenže v řadě vesnic ve středoafrickém vnitrozemí najdete lidi, kteří nikdy nechodili do školy. Negramotnost je u nás nadpoloviční. A když tito lidé neumějí číst, nemohou si přečíst ani Bibli. Přitom číst Bibli a přemýšlet nad ní je nezbytné, abyste se změnila.
Mysleli jsme si, že jsme evangelizovaní, ale po tom, co se u nás dělo, už tomu nevěřím (v závěru občanské války v letech 2013–2014 vyvraždili či vyhnali středoafričtí křesťané většinu zdejších muslimů – pozn. red.). Všichni ti, kdo tu mučili a zabíjeli muslimy, jsou křesťané – křesťané, kteří chodí do kostela, ale neváhají někomu utnout ruku, useknout hlavu, rozpárat břicho. To všechno se tu dělo.
Školy tu máme, ale zdaleka ne všude. V některých vesnicích nejsou vůbec. Znám také jedno městečko, kde škola sice je, ale už řadu let tam není učitel: kdysi se ztratil někde po cestě a od té doby tam nikdo jiný nepřišel. Pak vezmete kohokoliv, kdo je po ruce a umí trochu číst a psát, a necháte učit jeho. A ten pak samozřejmě může učit špatně.
Ano, jedna je v hlavním městě Bangui a druhá v Bambari v centru země. Ale to samozřejmě nestačí. Pak je tu Světová banka OSN s formačním programem, který však obnáší jen tříměsíční školení, takže jeho absolventi toho stejně mnoho neumějí. A jak jsem říkal, spousta učitelů u nás vůbec žádnou kvalifikaci nemá.
Jednoznačně. Především pro chudé lidi je nesmírně obtížné vůbec nějaké vzdělání získat. Hlavní, co vás zajímá, když žijete v bídě, je sehnat něco do žaludku. Moje farnost leží na řece Ubangi (ta tvoří jižní hranici mezi SAR a Kongem – pozn. red.). Děti z mé farnosti, když povyrostou, chodí lovit ryby. Když něco chytí, tak se najedí. Stojí tak každodenně před volbou, zda jít na ryby a najíst se, nebo do školy a zůstat o hladu. A jejich obvyklá volba je najíst se, nikoli se vzdělávat. To platí celoplošně, je to velký problém.

P. Pierre Long–Gnan je národní ředitel Komise pro kulturu při Konferenci biskupů Středoafrické republiky a farář farnosti Sv. Rodiny v Ndjoukou na jižní hranici s Kongem. Jedenáct let prožil v jezuitském řádu, nyní je diecézním knězem. Vystudoval historii a zeměpis na Pobřeží Slonoviny a filozofii a teologii v Kongu. Jeho otec byl negramotný.