Vydání: 2018/23 Děti žehnaly svému knězi, 5.6.2018, Autor: Tereza Zavadilová

Největším svědectvím v té době bylo jednoduše chodit do kostela. Když jste řekla, že jste křesťanka, nebyla jste ve společnosti vítána, byla jste považována za hloupou, nemoderní a nerevoluční. Bylo to nebezpečné, někdy před kostelem stáli lidé, kteří na nás křičeli a házeli po nás různé věci. Velmi ohrožující bylo také mluvit o víře na veřejnosti, mohli vás obvinit z proselytismu (získávání věřících – pozn. red.).
Ne, nikdy. Po revoluci (v letech 1953 až 1959 – pozn. red.) chtěla vláda vytvořit národní církev, ale nepovedlo se jí to. Katolická církev byla na Kubě velmi jednotná. Takže i když vláda iniciovala hnutí křesťanů pro socialismus, nikdy neuspělo. Mnoho lidí ale tehdy zemi opustilo.
Běžné bylo mluvit ve frázích a jen tak do vzduchu. Učitel přišel do třídy a vyzval nás, věřící: „Vstaňte!“ Stála jste tam jediná, všichni na vás zírali a smáli se vám. Pak učitel řekl: „Dobře, posaďte se.“ To vytvářelo společenský tlak. Měl jsem ve škole kamarádku, a když jí bylo devět let, učitel nás vyzval: „Smějte se jí!“ Teď je vdaná, má děti a jednou mi řekla, že když na to vzpomíná, srdce jí krvácí. Učitelé nám také hrozili tím, že když budeme chodit do kostela, nedostaneme se na univerzitu.
Většinou ano. Na střední nás bylo pět set a já byl z nich jediný.
Je to jiné, mnohem lepší. Lidé už komunismu nevěří a také jsou vděční církvi za to období věrnosti, kdy jim pomáhala. Lidé žízní po Bohu. A současná vláda nechce mít s církví žádné problémy, i když se ji snaží kontrolovat – například pro bohoslužby nebo procesí musíme mít povolení, zakazují se stavby nových kostelů apod.
Na Kubě se říká: Kde jsou dva shromážděni ve jménu mém, tam je třetí ze státní bezpečnosti uprostřed nich. Nikdy si nemůžeme být jisti. Když si jako kněží telefonujeme nebo píšeme maily, uvědomujeme si, že nás možná sledují.

 
P. Alberto Reyes Pías (nar. 1967) působí v kubánském Guáimaru. Po studiích medicíny vstoupil do semináře, na jáhna byl vysvěcen roku 1995, na kněze o rok později. Studoval spirituální teologii v Římě a psychologii v Madridu. Věnuje se práci s mládeží. Svůj život shrnul v knize „Já, Bůh a Fidel“ (Karmelitánské nakladatelství). Recenzi přinesl KT 4/2018.