V roce 1865 Mendel poprvé na několika přednáškách zveřejnil svou práci s hybridy hrachu. Bylo to v brněnském Přírodozkumném spolku, který se vydělil z Hospodářské společnosti, předchůdkyně současného Moravského zemského muzea. Svoji stěžejní práci pak vydal o rok později tiskem.

Je všeobecně známé, že Mendel jako první formuloval zákony genetiky. Ale tak snadné to není. Tehdejší vědec ještě nemohl vidět do nitra buňky, nevěděl nic o chromozomech, neznal strukturu šroubovic DNA. Mendel především zjistil, že živé organismy nedědí vlastnosti, ale dědičné informace, které jsou pro tyto vlastnosti potřebné. Naštěstí byl vědcem nejen nesmírně pilným, ale i zodpovědným. Proto mohli jeho pokračovatelé na počátku 20. století začít využívat desítky tisíc Mendelových pečlivě zdokumentovaných pokusů. A naštěstí se k tomu rytířsky přihlásili.

Ve svém cestovním dokumentu, obdobě dnešního pasu, měl Johann napsánu národnost Moravan. Narodil se v roce 1822 na Novojičínsku, ve slezské vsi Hynčicích, která je dnes částí obce Vražné. Jeho rodný dům od Moravy dělila jen voda Vraženského potoka. A protože nejbližší kostel, kde byl pokřtěn, stál na Moravě, mohl být označen za Moravana. V dobách, kdy křest společensky znamenal víc než cokoliv jiného, to bylo běžné.

V rodokmenu Mendelovy rodiny, zpracovaném až do roku 1550, je přes třicet procent jmen s českým základem. U Mendelů se běžně hovořilo německy, měli německé školy, ale česky nejspíš rozuměli také. Navíc česky mluvit, kázat a zpovídat bylo pro kněze v národnostně smíšené zemi jednou ze základních povinností.

Především to byly katolické prostředí a ryzí víra jeho rodiny. Hlavně maminka byla jeho výběrem řehole a kněžství doslova nadšena a Mendel svoji matku velmi ctil. V jeho korespondenci pro to lze najít mnoho důkazů. Vztah k Bohu a církvi si pak prohloubil na měšťanské piaristické škole v Lipníku.

Patrně se vyvíjela už od raného dětství a posílila během gymnaziálních studií v Opavě. V téže budově jako jeho škola bylo umístěno slezské muzeum, nejstarší muzejní instituce v českých zemích, která se zabývala také přírodou a jejími zákonitostmi. Mohu si jen představovat, jak se mladý a na svůj věk cílevědomý student toulal muzejními sály a na rozdíl od bujarých vrstevníků tiše snil o nových objevech. Na olomoucké univerzitě pak už vedle naslouchání filozofickým vědám navštěvoval přednášky přírodovědné, z nichž miloval zejména fyziku.

Když se Mendelovi doneslo, že opat Napp v Brně potřebuje do svého sboru řeholních učitelů zájemce o přírodní vědy, spěchal se přihlásit. Oba muži si padli do oka a Mendel se v roce 1843 stává řeholníkem pod jménem Gregor. Kněžská studia dokončuje v brněnském diecézním teologickém ústavu, a když v Brně vypukne epidemie cholery, je jeho ročník vysvěcen o rok dříve. Byli to právě augustiniáni, kdo nesli tíži péče o nemocné v blízké nemocnici svaté Anny. Někteří z nich se tam cholerou nakazili a zemřeli. Tehdy se ukázalo, že opat Napp vkládá do Mendela mimořádné naděje. Protože se kvůli Gregorově křehké fyzické konstrukci obával o jeho život, zprostil jej práce v nemocnici a poslal učit na gymnázium do Znojma.

Mendel vyučoval matematiku a řečtinu, dělal to dobře a rád. Protože však neměl dokončeno příslušné vzdělání, mohl být jen učitelem suplujícím. K funkci řádného profesora potřeboval státní zkoušku z přírodních věd. Přihlásil se k ní, ale první pokus se nezdařil.

Znalci předpokládají, že Mendelovi chyběl dostatek informací, jak se připravit. Jiní mluví o extrémní trémě člověka jinak neobyčejně vzdělaného a inteligentního. Vždyť na Mendelových opavských gymnaziálních vysvědčeních se skví samé „excellent“! Opat Napp tedy znovu Mendelovi pomáhá a posílá jej do Vídně na řádná přírodovědná studia, při nichž Mendel současně dva roky pracuje jako elév v ústavu experimentální fyziky a všestranně rozšiřuje své obzory. Jenže s další zkouškou opět přichází neúspěch. Některé záznamy hovoří o náhlé nemoci, možná to ale byla zase jen tréma. Stal se pak učitelem fyziky a přírodních věd první brněnské vyšší reálky v Jánské ulici. Šlo o obdobu dnešních průmyslovek, která vychovávala absolventy buď k vlastnímu podnikání, nebo ke studiu na brněnské technice. Postupně získává věhlas odborníka a respektovaného člena Moravskoslezské hospodářské společnosti. Kromě křížení rostlin se zabýval ovocnářstvím, včelařstvím a meteorologií, zkoumal sluneční aktivitu, kolísání hladin spodní vody, bádal i nad škůdci rostlin. A to vše dělal vždy důsledně a vědecky poctivě, s pečlivou dokumentací.

Jistě je v klášterním společenství plnil důsledně a svědomitě, jak bylo jeho zvykem ve všech oblastech života. V opačném případě by si jej jistě nevybrali za opata. Ale o Mendelově duchovním působení se bohužel dochovalo minimum dokumentů, například známe jediný koncept jeho kázání. Už v průběhu okupace a také po ní bylo mnoho dokladů ztraceno. Také platí, že na rozdíl od vědeckých společností, které už v 19. století všechno důsledně archivovaly, to řád augustiniánů nedělal.

Volba roku 1868 jednoduchá nebyla, proběhla v několika kolech. Nakonec se ale členové konventu shodli na Mendelovi téměř jednohlasně. Byl totiž osobou konsenzuální, pro všechny přijatelnou, se srdečným chováním, v němž měl místo i jadrný humor.

Byla to starost o hospodaření řádu. Po opatu Nappovi totiž zdědil vysoké nedoplatky v daňových povinnostech kláštera. Jako starobrněnský opat přitom patřil k významným zemským prelátům, postupně obdržel řadu čestných řádů a funkcí. Byl například jmenován ředitelem Moravské hypoteční banky se slušným příjmem, který mu měl umožnit dostat klášter z potíží. Přesto trávil závěr života v určité izolaci. Hlavně jej bolelo nepochopení jeho největšího objevu.

Zdá se, že ne. Vyslechli jej sice se zájmem, ale žádnou z jeho myšlenek nikdo za jeho života nepotvrdil, ale ani nevyvracel. Když nenašel vstřícnost v Brně, vedl náročnou korespondenci s věhlasným botanikem, profesorem Nägelim. Bohužel také s mizivým ohlasem. Mendel příliš předběhl svoji dobu.