Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Každé ráno nepřestávám žasnout

15. 2. 2022

Tisk

Loutkové divadlo, výtvarná akademie, farnosti v Praze a Plzni, redakce Katolických novin i Československá televize, kde se s ním před třiceti lety poprvé setkal také autor tohoto rozhovoru – to jsou jen některé ze zastávek na životní cestě kněze, malíře, dudáka a novináře P. PAVLA KUNEŠE. Před pár dny oslavil 85. narozeniny.

Vydání: 2022/8 Biskupové se vydali za nemocnými, 15.2.2022, Autor: Jan Oulík


Teď mi všechno trvá déle, než když mi bylo osmdesát! Zjišťuji, že si po každé práci musím také na chvíli odpočinout. Už jenom přečíst týdně Katolický týdeník a Respekt, jednou měsíčně Getsemany, čtvrtletně Universum a udělat si výpisky ze čtených knížek stojí dost času. Taky se častěji obracím k řeckému či hebrejskému slovníku pro vysvětlení některých pojmů v Bibli. Rád bych občas i trochu maloval, ale často si to musím odpustit.
Můj tatínek ve volném čase rád kreslil a krásně maloval. Po něm jsem zdědil malířské koukání a objevování. Zájem o výtvarné umění mě nakonec přivedl na Výtvarnou školu v Praze.
V době mého dětství, kdy jsme neměli rádio a televize byla ještě daleko, jsem se pohyboval v kulturním prostředí našeho kostela v pražských Holešovicích. Ministroval jsem a s několika kluky jsme společnou účastí v kostele překonávali obtíže po únoru 1948. Život v kostele se stal součástí mého života, a tak nebylo divu, že jsem se střídavě rozhodoval pro kněžství nebo malířství.
Protože tehdejší fakulta a seminář v Litoměřicích, které byly komunisty založené jako náhražka za jimi zrušené diecézní semináře i dvě bohoslovecké fakulty, si teprve získávaly uznání, chtěl jsem raději po maturitě v roce 1956 studovat dějiny umění. Tenhle obor ale fakulta v tom roce neotevřela, a tak jsem nastoupil do Litoměřic. Prožil jsem tam šťastných pět let. Ale teprve za dalších pár let kněžství jsem nahlédl velkorysou nabídku evangelia a začal chápat přínos Pána Ježíše.
To byla opravdu těžká léta. Jádrem tohoto pěveckého sboru byli bývalí gymnaziální žáci P. Josefa Gabriela z Vinohrad. Nepamatuji se, jak jsem se k tomu nachomýtl, byl jsem tehdy snad nejmladší. Kamarádilo se, jezdilo na lesní brigády, byl to společný křesťanský život, který jinak všichni postrádali. Nepatřil jsem k nim dlouho, ani jsem všechny neznal jménem, ale některé polyfonie mi znějí v hlavě dodnes. Chodil tam Jarda Vrbenský (později redaktor Vyšehradu), Kája Faber a jeho budoucí žena Helenka (po revoluci zakladatelka Magdaly a ředitelka Charity v Českých Budějovicích), Míla Vlk (pozdější kardinál), bratři Fischerové a Konzalové, Standa Hrach (dnes farář v Hrnčířích), bratři Krutských, Jiří Sláma (historik), Ivan Krásný a také mnohé dívky. Vznikla tam i řada vzácných manželství. Později byli někteří z nich uvězněni, jako třeba Jan Konzal, pozdější biskup podzemní církve. Dodnes se výročně potkáváme.
Právě oni dva mě přizvali k práci v loutkovém divadle. Když po třech měsících odešli do civilu, převzal jsem vedení divadla po nich a tím jsem měl ulehčené celé dva roky vojny. Dokonce jsme hráli jako černé divadlo U kanonu stál. Se stínohrou Král Lávra jsme byli zase na Armádní soutěži umělecké tvořivosti. Ale jinak jsem byl obyčejným vojínem u dělostřelectva.
Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát nějaké texty pro veřejnost. Na jaře 1968 jsem k tomu byl přinucen, protože mě pan biskup Tomášek poslal do redakční rady Katolických novin. Tam jsem dostal na starosti stránku pro děti a mládež, kde bylo potřeba i psát. Nepřemýšlel jsem, jak to napsat, ale že je nutné něco dát na papír.

P. PAVEL KUNEŠ (nar. 6. února 1937 v Praze), kněz, publicista, výtvarník, loutkář. V mládí byl členem divadla Říše loutek v Praze, vystudoval Výtvarnou školu na Hollarově náměstí v Praze a poté bohosloví. Kněžské svěcení přijal 25. června 1961. Poté pracoval v pastoraci především s mládeží – v Plzni a v pražských farnostech u sv. Ignáce a u Nejsvětějšího Srdce Páně. Od jara 1968 působil v redakční radě Katolických novin. Z Prahy byl v roce 1971 přesunut do Klecan, od poloviny 80. let byl také administrátorem farnosti Odolena Voda. Po pádu totality zakládal křesťanské vysílání a moderoval náboženské pořady v Československé televizi. Nyní působí jako duchovní správce v Klecanech, maluje obrazy a píše (mj. i do Katolického týdeníku). Je autorem několika knih pro děti a dospělé (např. Kdo stvořil Stvořitele, Pár kroků do křesťanství). V šestašedesáti se začal učit hrát na dudy.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou