Vydání: 2018/39 Česko má nového nuncia, 25.9.2018, Autor: Václav Štaud

Projekt, vytvořený v katechetickém centru Biskupství brněnského, má u dětí dobrý ohlas. A učitelé jsou hlavně rádi, že tyto věci přednáší člověk, který problematice – na rozdíl od nich – dobře rozumí. Ředitelé zase oceňují, že to děláme zadarmo a na základě řádné akreditace ministerstva školství. Všichni si také pochvalují etický přínos programů pro mladou generaci. „Je dobře, že mluvíte o vztazích, nám na to mnohdy během výuky nezbývá čas,“ říkají mi učitelé. Mým úkolem je nejen v roli lektorky přednášet, ale také školám jednotlivé programy nabízet. V Blansku mě už ale řada učitelek oslovuje sama, ptají se na nové programy, rezervují si hodiny.
To je různé. Ve většině škol vychází zájem zdola, tedy od učitelů, s nimiž se domlouvám na konkrétních programech a termínech. Jinde si ale tyto kontakty pro sebe vymínil přímo ředitel. Co škola, to jiný přístup. V každém případě má poslední slovo vždy vedení, bez souhlasu ředitele nebo jeho zástupce do školy přijít nemohu. Stejně tak ale platí další podmínka, že do konkrétní školy nemohu přicházet bez vědomí a souhlasu místního duchovního správce.
Samozřejmě, je to jejich povinnost. Na závěr moji hodinu vždycky zhodnotí vytvořením zápisu. Zatím jsem se setkala jen s jediným zápisem, který měl výhrady. Navíc se to netýkalo vlastního obsahu a podání, ale formalit. Učitelé jsou pro mě vedle dětí důležitou zpětnou vazbou. Stává se, že se do programu sami aktivně zapojí. Většinou ale pedagog usedne do zadní lavice a čas se snaží naplnit nějakou přípravou nebo opravami sešitů. Po chvíli však většina z nich zbystří, sešity odloží a začne poslouchat. Cítím, jak je udivují informace, které jsou pro ně nové a mnohdy se kříží se zažitými předsudky. Nejeden pak nečekaný zážitek ocení. „Děkuji za představení křesťanských Velikonoc a taky za to, že výklad nebyl moc křesťanský,“ řekla mi jedna z učitelek při odchodu.

VENDULKA ZACHOVALOVÁ (nar. 1981) je dcerou manželů Vykydalových, kteří už několik desetiletí pomáhají v Centru pro rodinu a sociální péči v Brně s přípravou snoubenců na manželství. K podobným úkolům ji ale přivedly i další okolnosti, zejména studium na TF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Absolvovala obor pedagogika volného času a už během školy začala pomáhat u salesiánů. Další vlohy rozvinula v blanenské farnosti a v tamním Kolpingově díle. Loni se stala pastorační asistentkou celého blanenského děkanství. S manželem, který je také zapojen do řady farních aktivit, vychovávají pět dětí. Loni zvítězila v anketě „Duhové srdce“ Časopisu Duha o nejoblíbenější učitelku a učitele náboženství.