Vydání: 2008/27 Cyrilometodějské dvojčíslo , 1.7.2008

„Pouze Bůh, který mne do mé funkce ustanovil, mne také zbaví moci, nikoli opoziční hnutí a Britové,“ prohlásil 84letý Robert Mugabe, prezident Zimbabwe, před volbami, které se konaly 27. června a v nichž se prohlásil za vítěze. Jelikož diktátor násilím nutil obyvatele, aby podpořili jeho vládu, opozice z volebního klání odstoupila. Dlouhodobě se Mugabe obává zejména vlivu církví, které představují jedinou široce uznávanou alternativu k jeho ideologii.

Prezident se snaží zlomit zejména nezávislou činnost církví ve venkovských a horských oblastech. Tam už několik týdnů mají zakázáno působit nevládní organizace kvůli možnému ovlivnění tamných obyvatel. Poslední zprávy totiž vypovídají o tom, že venkovští kněží a další křesťané jsou napadáni a násilím nuceni, aby vyjádřili podporu Mugabeho režimu. Na konci května zorganizovalo Společenství evangelikálů ohromné modlitební shromáždění v okrajové části Harare. „Zatímco my se dnes modlíme v našem hlavním městě, někteří Zimbabwané se skrývají v horách a bojí se o svůj život,“ upozornil tehdy na represi režimu Tawona Mtshiya, místopředseda Společenství evangelikálů.

Hrozí genocida
„Země je na kraji genocidy, lidé jsou unášeni, mučeni, ponižováni a dokonce obviňováni z toho, že volí nebo propagují ,špatnou‘ politickou stranu,“ uvedli ve společném prohlášení tamní katoličtí biskupové i představitelé evangelikálních a evangelických církví již o měsíc dříve. Není to poprvé, co vláda církve vydírá. Když minulý rok vydali zimbabwští katoličtí biskupové pastorační list v domorodých jazycích, gangy milicí vnikly do kostelů, aby dokument zabavily či před lidmi roztrhaly. Kněze přitom tloukly anebo naváděly, aby hlásali náboženství Roberta Mugabeho a ne Pia Ncubeho – katolického arcibiskupa z Bulawaye a nejvýznačnějšího kritika Mugabeho.

KUNONGA JAKO NOVÝ LUTHER?
„Všechny církve se musí stát zimbabwské,“ prohlásil Mugabe už na začátku volební kampaně v březnu 2008 v Lobengule a v tomto směru vyvíjí na církev zvýšený tlak. Trnem v oku je mu totiž jejich nadnárodní charakter a vliv ze zahraničí. „Nezávislost země přece znamená, že Zimbabwané sami začnou řídit své církve – jako Německo za Luthera a Anglie za Jindřicha VIII.,“ nechal se slyšet diktátor. Za vzor pro církve přitom Mugabe klade „vlastenecký“ postoj anglikánského arcibiskupa Norberta Kunongy, který svou diecézi „odstřihl“ od středoafrické anglikánské provincie a zcela ji separoval od zahraničních vlivů. Tento rebelující arcibiskup se dokonce začal stylizovat do role zimbabwského Luthera, který podporuje svou vrchnost.

REŽIM TORPÉDUJE CHARITU
Podle expertů je však Mugabeho záměr těžké dosáhnout. Všechny ostatní církve v Zimbabwe jsou nadnárodní. Katolická církev je věrná Římu a evangelické církve svým světovým konfesijním rodinám. A dokonce i ty „nejafričtější“ z církví v Zimbabwe, bíle oblékaní příslušníci sekty Apoštolů Johna Masoweho a Johna Maranka, jsou nadnárodně propojení se sousedními zeměmi. To také znamená, že tyto církve mají přístup k finančním zdrojům, které mohou rozdělovat nezávisle na státu. Režim se proto již několikrát pokoušel zastavit nebo alespoň démonizovat jejich charitativní činnost.
MARTIN T. ZIKMUND, tablet