- Katolický týdeník

Začátkem letošního školního roku vstoupila do základních škol dlouho připravovaná reforma školství. Pedagogické týmy jednotlivých základních škol měly dva roky na vytvoření vlastního vzdělávacího programu, podle něhož musely začít letos vyučovat minimálně v prvních a šestých třídách.
Zmiňovaná reforma má školám přinést větší autonomii. Nemusí už vyučovat podle ministerstvem školství stanovených osnov, ale podle vlastních vzdělávacích programů, v nichž si mohou svou školu profilovat podle svých představ. V rámcovém vzdělávacím programu, ze kterého musely pedagogické týmy škol při tvorbě svých vzdělávacích programů vycházet, jsou stanoveny cíle, jichž by žáci měli během vzdělávání dosáhnout. Školy mají nově například možnost propojovat znalosti a dovednosti z jednotlivých předmětů do jednoho. Mění se i předměty, na které jsme byli zvyklí – například fyzika, chemie, přírodopis a zeměpis se prolínají v jeden celek nazvaný Člověk a příroda.
Důležitým novým prvkem je termín klíčové kompetence. V podstatě jde o popsání dovedností, schopností a znalostí, kterých by dítě mělo dosáhnout během základní školy. Těchto kompetencí je stanoveno celkem šest. Jednou z nich je kompetence komunikativní, při níž by se děti měly naučit základním komunikačním návykům, využívat vlastních znalostí při komunikaci s lidmi, asertivitě, slušnosti či schopnosti, jak nejlépe dosáhnout svých záměrů. Nová školní reforma má samozřejmě své příznivce a odpůrce. Ředitelka Základní církevní školy Sester Voršilek v Praze Jana Nováková v ní vidí jak pozitiva, tak negativa: „Za kladné považuji, že jsme se při tvorbě našeho vzdělávacího programu v učitelském sboru zdokonalovali v týmové spolupráci a zařazovali do něj to, co jsme již léta dělali dobře. Zároveň jsme si uvědomili, co ze stávajícího můžeme zlepšovat. Přemýšleli jsme o utváření a rozvíjení kompetencí, které mají vytvořit základ pro celoživotní učení žáka a pro jeho úspěšnou orientaci v každodenním praktickém životě.“ Zápory pak ředitelka církevní školy shledává hlavně v časové a ekonomické nepřipravenosti procesu tvorby vzdělávacích programů. Jejich koordinátoři byli vzděláváni velmi opožděně. Pedagogická i rodičovská veřejnost připadá Janě Novákové neinformovaná a nemotivovaná. Jako omezující vidí také předepsaný počet hodin, které musí školy některým předmětům věnovat.
Pro samotné pedagogy na školách znamenala příprava vlastních vzdělávacích programů velké časové a pracovní nasazení, které bohužel nebylo žádným způsobem finančně ohodnoceno. Alespoň dodatečně se nyní hledají cesty, jak by se práce jednotlivých škol dala ocenit z prostředků evropských strukturálních fondů.
„Vytváření našeho vzdělávacího programu pro nás znamenalo rok práce. Myslím si ale, že to byla práce pro odborné týmy lidí s mnohaletou praxí, chutí a vůlí osnovy a metodiky vytvářet. Ale alespoň jsme si díky reformě mohli znovu ověřit, co chceme a máme učit, proč to máme učit a také proč by to či ono měli žáci umět,“ uvádí Jana Válková, ředitelka pražské základní církevní Veselé školy.
Pro rodiče a veřejnost vůbec by měla mít každá škola od září tohoto roku svůj vzdělávací program dostupný. U některých škol ho naleznete na jejich internetových stránkách, jinde vám ho na vyžádání půjčí.